Co padáčkář neudělá za flašku

V neděli 1.8 po ránu bylo zataženo, ale po dvanácté se vyjasnilo a naskakovaly kumulky. Sháněli jsme zájemce o létání a i když jsme byli jen dva – já a Miloš, stejně jsme si vyrazili zalétat s pomocí navijáku doufaje, že se snad další přidají. Během odpoledne tedy ještě dorazil Jirka, Zbyněk a Franta s kamarádem lítačem z Č. Budějovic. Zlí jazykové tvrdili, že Petr ještě odpoledne vyspává sobotní opici.

Bylo téměř bezvětří a tak výšky na navijáku nebyly nic moc, ale maximálně na druhý pokus se každý chytil. Když jsem se já v malé výšce zachytil a zvedal, vytáhli Frantu a ten měl tak o 100 m více. Oba jsme točili a nabírali výšku. Franta byl pořád o kus výš a já plánoval, jak nahoře na mne počká a vydáme se společně někam na přelet. Přeci jen, jsou-li dva, je to lepší. Uděláme si společné fotky za letu a ostatní budou závidět. Už jsem měl něco přes 1000m nad startem, když Franta nepočkal a vydal se na přelet beze mne. Byl jsem stále níže, stoupání kolem 2 až 3 m/s, ale vyrazil jsem za ním. Přeletěli jsme Bábu (místní kopec) a Franta nic netočil a pořád letěl dál. Až pozdě jsem si vzpomněl, že místní padáčkář a balonář v jednom nabídl flašku každému, kdo poprvé přistane za jeho domem. No a Frantovi šlo právě o ni. Takže přistál Daňhelovi v Budíškovicích na předepsané loučce a já se už v malé výšce snažil o zvednutí. Přistál jsem tak kousek za vsí a řekl si, že to už víckrát neudělám.

Když se nám podařilo vrátit se zpět na start, blížila se bouřka. Nejsme žádní závisláci a tak už nikdo neletěl. Sbalili jsme naviják a počkali co bude. Bouřka nás minula a tak Miloš vyndal nový odviják, který sám vymýšlel a zkonstruoval. Potřeboval ho vyzkoušet na nějakých nadšencích a tak první jsem to byl já, druhý Zbyněk. Konstatovali jsme, že je to moc pěkně zkonstruované, přímo na profesionální úrovni, a létat se s tím dá také. Uvidíme po více startech. Držíme palce.

V tom případě budeme mít k navijáku už dva odvijáky, ale kdo bude létat?

Vlasta