Slovinsko červenec 2004 aneb jak dlouhý široký a chromý létal a padal.

Den první.

Odjezd naplánovaný na středeční ráno, jsme s Petrem z taktických důvodů v úterý v půl šesté večer stanovili na tentýž večer v půl deváté.Jednak je lepší jet na noc a mít k dobru středu a také to dávalo jakous takous naději,že ženská část výpravy za ty tři hodiny nestihne zbalit všechny ty zbytečnosti co považuje za nezbytné a my se do auta pohodlně vejdem.Cestu přes Rakousko nám trochu zkomplikovala jejich obdoba našeho policejního Kryštofa.Zvlášť co dychtivý Rakouský policajt uviděl na obalu Petrova pasu Hebrejský nápis a uvnitř pak Libijské vízum.Jeho sen o povýšení za odhalení Libijské teroristické buňky dostal reálnou podobu a nás stál více jak půl hodiny času.Nevíme kam všude volal(možná i Kadáfímu),ale po pětatřiceti minutách nás se smutkem v očích propustil. Další kontrola byla kratší snad jen díky Pertovu nasranému výrazu ve tváři a hlasitému vykřikování,že je to na deseti kilometrech podruhé.

Ráno jsme dorazili za svítání a na zbytek noci jsme se uložili ke spánku u řeky kousek od přistávačky.Do kempu u Viliho jsme se jeli ubytovat až po desáté.Kemp je celkem slušný,ale cena tomu rozhodně neodpovídá.Co dělat,jiná možnost není a tak berem a za osm a půl eura stavíme stany. Obloha je zatím ještě trochu zastíněná nízkou mlhou.Není kam spěchat.Na Kobalu vyjíždíme až po dvanácté a v té době už se nad Krnem tvoří výrazné kupovité mraky které trochu nahánějí strach.První nedočkavci startují kolem jedné hodiny a bez jakékoli snahy o zachycení u svahu odlétají do údolí.Rozhodujem se společně s ostatními ještě čekat.Teprve kolem půl druhé začínají závany chodit celkem pravidelněji a tak se začínáme chystat.Jirka s Petrem chtějí jít první a tak startují před třičtvrtě na dvě.Jirka po startu nekompromisně mizí v hlubinách a jen těžko se později zvedá nad okrajem města.Petr okamžitě po startu zapomíná na naše rady a místo toho,aby se držel nasvíceného svahu,hledá záchranu příliž daleko od kopce a jeho osud, zdá se být zatím nejistý.Vidíme,že Jirka se nad rovinami pomalu zvedá a držíme mu všichni palce.S Vlastou startujeme téměř současně a po chvilce lovení na návětrné straně následuji Vlastu na jižní okraj.Jsme hluboko pod startem a tak vyškoleni z Gaisberku zalétáme do závětří a doufáme že rotorový efekt trhá stoupáky právě tam.Nemýlíme se.Nalétáváme dvoumert a ve chvíli jsme nad startem,kde mezitím vypuká startovní panika.Zachvíli je ve vzduchu narváno.Jirka se zvedl a i on se vrátil nad start.Petra jsem ještě před chvílí viděl mořit se před vysílačem,ale pak se mi někam ztratil.To,že přistál u Renaulta se dozvídám až večer.

Dobíráme s Vlastou výšku.Já mám čtyři sta nad startem a Vlasta je odhadem sto pode mnou.Narovnávám a vyrážím na trať.Na půli cesty ke hřebenu nad kempem zjišťuji,že Vlasta se vydal za mnou v podstatně menší výšce a zatímco já přilétávám ke hřebenu v úrovni horní loučky,Vlasta je téměř v údolí.Dotáčím nad křížkem 1800m a čekám co Vlasta.Z té výšky mám dojem,že už se nemůže vyhrabat.Mám 2000m a letím se podívat do skal směrem ke Krnu.Asi tak kilometr od masívu potkávám dva padáky jak odtud mažou pryč a tak svůj úmysl raději ruším.Hradby mraků nad vápencovými velikány hrozivě rostou do výšky a je zde poněkud černo.Vlasta se mezitím přehoupl přes hřeben a v mizerné výšce letí za mnou.Dostává se do údolíčka vpravo od vesničky Krn a vypadá to,že tam i zůstane.Hledám z výšky nejideálnější trasu pro pozemní personál a v klidu dotáčím základnu 2200m.Vlastovi se ale podařilo úžlabinou protáhnout zpět na návětrnou stranu,zvedl se a vyráží dál na Kobarid.Z výhodou tak čtyřech set metrů výšky navíc se vydávám za ním.Je tak kilometr předemnou a tak na plném speeadu o svou výšku postupně přicházím a těsně před Kobaridem se společně zachraňujem na malém hřebínku.Od západu se nasouvá oblačnost a Kobarid je již téměř zastíněn.Po krátké poradě ve vzduchu se rozhodujem vrátit zpět.Jdeme prakticky na dokluz,protože i když Vlasta chvilkami levou nohou zuřivě kope do šišek na stromě,nepotkáváme již vydatnější stoupání a po dvou hodinách a padesáti osmi minutách přistáváme kousek před vesnicí Volarje a do kempu šlapem po svejch.Jirka přistál po dvou hodinách a Petr už další pokus vzdal.Mě a Vlastovi středa přinesla skvělé letové zážitky,ale Jirkovi neustálé tahání za řidičky zhoršilo bolest v ramenním kloubu natolik,že večer se raději nehýbal a jen vydával nedefinovatelné zvuky za doprovodu polykání brufenu.

Den druhý

Ráno nás budí hejno vřískajících kachen, které doprovází podměrečný kohout majitele kempu.I ostré slunce tluče paprsky do stanu tak,že vylézáme ze stanu zpocení.Zjišťujeme,že vybrané místo je naprosto špatné a namísto hygieny stěhujem všechny stany na uvolněný plac dolů k potoku pod stromy.Tady pak při snídani ve stínu stromů plánujem dnešní den.Po včerejšku je jasné,že na kopec se pojede až po poledni a tak se jdeme ještě chvíli ráchat do Soči,která je v těchto místech poněkud dál než u Jhonsna a taky velice mělká.Naštěstí Petr s holkama včera vyhrabali v kamení a písku malý a poměrně hluboký bazén,tak je možné si sem i lehnout.Ledová voda dělá z nás chlapů holky a holky se mezitím probírají krásnými kamínky okolo.,,Hele tady je pěkně pruhovanej kamen a vypadá jak malá želva",kochá se Hana.Při bližším ohledání zjišťuji,že je to,, jen" obranný tříštivý granát ,,vajíčko" z druhé světové a opatrně vyklízíme pole. Hana ihed iniciativně běží informoavat paní do kempu a kdybychom jí to nerozmluvili vzala by to přes policii, hasiče,vojsko až k letectvu.Paní v kempu přislibuje informovat majitele a tak s představou,že pro náročnou pyrotechnickou akci se dřív než za tmy do kempu nedostanem, odjíždímě do Tolminu na kapučínko a pak na Kobalu.Dnešek vypadá mnohem slaběji než včera.Vítr se na startu téměř nehne a po včerejších kumulonimbech nad skalami není ani stopy.Nezbývá než čekat.Český mladý pilot,který se celou dobu, pro nás neznámou řečí, bavil s místním,prý špičkovým borcem,tvrdí,že on tvrdí, že je třeba ještě tak hodinu počkat. Čekáme a místní borec se po deseti minutách mezitím chystá na start.Ten nám to ukáže!Napřed nám ukázal jak se smejčí padákem po kamenech, aby pak zjistil že má popruhy místo dopředu zapnuté dozadu a když už konečně odstartoval,zamířil vyhnít do údolí pod Zatolminem.Prostě borec.Ještě jsme viděli jak se tam zachraňuje,ale co s ním bylo dál už nevíme,protože jsme se začali chystat my.Termika začínala dýchat v pravidelných intervalech.Jirka jde jako první a kopíruje naší včerejší taktiku.Já startuji o chvíli po něm do dobrého intervalu a ve chvíli kdy se odlepuje Vlasta mám již hodně nad startem.I Vlasta se rychle zvedá a za chvíli už pozorujem to dění pěkne z výšky.Petr s Jirkou jsou na jižní straně kopce a pomalu se zvedají.Já přeskakuji pod Kobilí horu,či jak se jmenuje ten velikán nad Kobalou,a ve stabilním třiapůlmetru ji zachvíli nechávám hluboko pod sebou.Zatímco já se vydávám osvědčenou cestou na Kobarid,Vlasta volí cestu průkopníka a vydává se nad Most na Soši a údolí za ním.Letím tedy sám a celkem lehce se dostávám až před Kobarid.Tady ale nevím co dál.Pod Stolem to neznám a přes Kobarid doprava si netroufám.Na západě je vidět střední oblačnost a pohoří Směrem na severozápad k Bovci je již zastíněné.Otáčím a vracím se nad Tolmin.Nad křížkem jsem si ještě přitočil a jak tak pokračuji,vidím hluboko pod sebou na svahu Jirku, jak bojuje o každý metr.Zkouším křičet,ale marně.Najednou vidím jak Jirka otáčí a letí pryč.Co dělá,říkám si.Takhle vyhnije.Vědel jsem,že stačí zalétnout na západní hranu a tam se bez problémů zachytit.Zahajuji rychlý sestup.Po několika otočkách ve spirálce jsem v polovině svahu u Jirky a řvu na něj ať letí za mnou.Jemu se zpočátku nechtělo a když mě poslechl,nechtěl zas letět blíž ke svahu kde to i v přímém letu stoupalo.Řvu na něj jak tur a dotahuju ho až na konec hřebenu do posledního kotle.Tady nalétávám dva metry a čekám,že se Jirka přidá.Jemu se sice zpočátku blíž ke svahu nechtělo,ale o několik minut už i on měl jako já 1700m a společně jsme se pak vydali pokochat se Tolminem,přehradou a okolim. Minimální opadání,let nad celým městem v nule a nebo s mírným stoupáním,to vše v přímém letu a kterýmkoli směrem.Dokonce vypínám zvuk u varia aby mě pípání nalétnutých půlmetříků nerušilo.Létali jsme tak s Jirkou snad půl hodiny a vychutnávali si klid pozdního odpoledne.Jakmile jsme slétli trochu níž,viděl jsem Ducáto u řeky a začal pátrat po koupajících se holkách.Všichni už byli u tůně kterou jsme oběvili včera ráno a zřetelně jsem z té výšky poznal Vlastovu pleš a Šárčiny modré plavky.Kroužil jsem nad nimi jak sup a bylo mi divný,že nemávají.Vůbec o mě asi neví.Zkusil jsem hulákat,ale taky nic.Dostal jsem nápad.Našel jsem si na zemi svůj stín a jak kačera na provázku jem ho vedl po břehu.Jakmile se přes pláž přehnal,zdvihli hlavu všichni téměř najednou.Bylo srandovní se na to dívat.Mávám a přeskakuji silnici vedle přistávačky.Jirka přistává jen pár vteřin po mě a první co říká je,,kam se na to hrabe letadlo".Pak už jen skučí,drží si bolavé a řízením namožené rameno a hledá po kapsách prášek.Od západu se nasouvá hrozba bouřky a nad náma ještě někteří na klaplých uších míří na zem.S Jirkou jsme dnes polétali nejdéle.Petr přistál víc jak po hodině Vlasta se vrátil stopem kdesi z údolí vpravo před Mostem pri Soči.,,Tak už vím proč jsem tam nikdy neviděl nikoho letět a proč se tam asi nelétá",komentoval později svůj poznávací přelet, večer při sklence dobrého červeného.

S obavami se vracíme do kempu.Sice jsme během dne žádný výbuch granátu neslyšeli,ale představa,že kemp je evakuovaný nás děsila.Po příjezdu zjišťujeme,že vše je na svém místě,včetně granátu.Chtěli jsme se jít vykoupat ,ale taky jsme se chtěli vrátit domů celí.Tak Petr začal u majitele kempu urgovat pyrotechnickou akci.,,Granát?? teho tu mnogo",pravil drsný camper a naučeným hmatem vydoloval onu bombu z kamení.Petr jak to uviděl začal zdrhat,aby ho nepotřísnilo camperovo roztrhané tělo.Ale nic.Ten s klidnou tváří a s granátem s kterým si při chůzi mezi stany pohazoval v ruce,odkráčel zpátky do recepce vedle kachního chlívku. To byl dost dobrý důvod načít na oslavu přežití a úspěšného dne lahev červeného a pak další a pak další a pak další .......