Víkend 3a4 duben v Jeseníkách

V pátek jsem vyrazil s manželkou na návštěvu ke tchýni, která bydlí na samém okraji Jeseníků. Podle předpovědi mělo být neletovo, ale hadr jsem si vzal sebou (naštěstí).

V sobotu počasí nebylo až tak extra, ale jihovýchodní vítr sliboval alespoň nějaké polétání na Mravenečníku, což je asi 800 m kopeček. Jenže v polovině cesty na vrch byla silnice totálně zasypaná sněhem a podle rozcestníku by mě čekalo 3.5 km . Co teď, kam se dá ještě vyrazit? Jelikož jsem s létáním moc nepočítal, neměl jsem výpis kopců se směry vzletů. Vzpomněl jsem si na Jakubovice, kde jsem se už několikrát pozlobil se starty. Kdo to nezná, je to krásná rozsáhlá louka na kopci, jenže kousek po startu jsou vzrostlé stromy. Kdo se nezvedne, musí včas přistát nebo to risknout mezi stromy. Jak říkají místní, musíš mít morál, většinou tě vítr zvedne. Už jsem taky jednou kličkoval mezi stromy a zvedlo mě to až na konci.

Když jsme vyjeli na Jakubovice, potěšilo mě, že už tam byli tři místní lítači a po chvíli přibývali další. Mezi řečí jsem se doslechl, že nějací jejich známí Brňáci vyrazili někam na Dačice na odviják a tak jsem se nelenil pochlubit, že vlastně jeli k nám.

Foukalo trochu z boku a svěže a polámané stromy pod startovačkou naznačovaly, že i když má někdo ten „morál“, ne vždy to vyjde. Manželce jsem musel slíbit, že nepoletím první. Jenže startovat se místním nějak nechtělo, pouze jeden, a byl to asi zde velice známý Manci (asi bude dobrej), by letěl, jenže potřeboval prvně naklepat trasu do GPS a evidentně s ní ještě nebyl kamarád. Když se mu to asi po dvou hodinách povedlo, vybalil éro a vzlétl. Já vyrazil kousek po něm, jenže zase problémy se starty. Doma jsme si zvykli na odviják a naviják a tak místním nemohu stačit. Připadám si jak kurzík, než se mi to na potřetí povedlo, na kopci už pomalu nikdo nebyl. Dalo se pěkně svahovat a místy nalétnout slabou termiku, bylo už asi dost pozdě na něco výživnějšího. Já nad kopec max. 230 m a po hodince létání přistávám zpět na kopec. Podle místních se nás sešlo nezvykle dost, asi nejvíce najednou létalo osm, další na kopci startovali (někteří také vícekrát).

V neděli po desáté slunko už vypaluje a začíná se kumulovat. Vítr západní a tak lovím v paměti, kam dnes. Na místní jsem si nevzal telefon a tak vyrážím na Šanov, kde je jenom stráňka s převýšením okolo 80m, nad startem les a vrchol kopce. Na šlapání na kopec těch 80m stačí, ale na létání je to dost málo. Asi jsem si vybral jediný možný terén, protože jeden padáčkáři, myslím Jiří, je už tam a po chvíli se scházejí další. Jak jsem se díval, do kopce funí všichni, ne jen my z navijáku.

Vítr ovšem zase většinou napříč. Všichni čekají co bude, jen Manci se přes noc naučil s GPS a tak po vydýchání startuje. Vítr ho pěkně zvedá, po něm za chvíli startuje asi zase všem místním známý Carlos (asi bude taky dobrej), zvedá se nad start a po chvíli se chytil a mizí v dáli. Já startuji třetí a po mírném zápase zase šlapu na kopec. Manci si vždy, když to hasne, raději přistane zpět na start a při větru opět startuje. Na druhý pokus se taky zvedám, nadlétávám nad start, nad les, snažím se udržet co nejdéle a čekám na pořádný výtah. Nic. S Mancim si zalétáváme dál, ale pak oba stojíme ve spídu a hlavně já doufám, že dolétnu zpět nad startovačku. Místy to nechce proti větru letět. Ještě chvíli svahujeme a po 25 min. jsem zase na zemi. Teď už startují další, ale obloha se závojnatí, vítr zeslabuje a myslím, že už nikdo moc nepolétal. Poslední sletík na přistávačku, balení a návrat k domovu.

PS: V neděli se mě taky místní ptali, zda někdo v sobotu létal na Mravenečníku, že to říkali Brňáci. Pak jsem se od Oldy dozvěděl, že v Dačicích jen tak plácl, jak si lítám někde v Jeseníkách na Mravenci a už to bylo.

Autor: Vlasta Novák