Cestou z Dačic do Třeště,kde se konal obřad jsme na počest novomanželů otevřeli slivovici a tak jsme málem nenašli nejen Třešť,ale ani kostel.Nadruhou stranu se zas můžem pochlubit tim,že jsme stihli za půl hodiny oběhnout všechny kostely v Třešti,abychom nakonec našli ten pravý a před ním postávajícího a zkroušeného ženicha.Neméně zkroušená nevěsta postávala opodál a chvíli to vypadalo jako by si každý bral někoho jiného. Naštěstí je kdosi v kostele postavil vedle sebe a tak nebylo pochyb,že k sobě patří.V kostele netopili a tak jsem měl obavy,zda novomanželé za tu dobu co mladičký farář kázal,oba nestuhnou natolik,že své ano neřeknou.Vše ale dopadlo dobře a tak po chvíli už nebylo cesty zpět na svobodu.Pro novomanžele jsme si připravili malé překvapení.Při gratulaci,oběma Vlasta,po dvoudenním tréninku doma se Zdenou,nasadil policejní pouta a šli jsme jako pryč.Zmatený výraz ženicha a vykoktaná slova,,pppočkejte,cooo s tím ttttteď",vyvolali na tvářích svatebčanů smích a zděšení v poměru padesát na padesát.To podle věku nebo zkušeností.Samozřejmě jsme klíče od pout chtěli novopečené manželce předat.Malé zaváhání,které bylo do jisté míry skutečné a spočívalo v tom,že se klíče opravdu hledali,již někteří přihlížející nesli s viditelnou nervozitou.Chvilku se klíčky váleli i po zemi,ale nevěsta nakonec vše zvládla a oba vysvobodila.