Sobotní polítání,aneb když musíš tak musíš!

V pátek jsem sledoval předpověď počasí, hlásily od západu větrno s nárazy a tak jsem se těšil, že budu mít od létání klid. V sobotu 31.ledna dopoledne sice nefoukalo (na Svratouchu v 11 hod. 12 m/s), ale bylo dost zataženo. Vypadalo to, že alespoň doma něco udělám. Jenže ouha, v poledne se vyjasnilo, teplota mírně pod nulou, větrný rukáv na našem domě se ani nehnul a tak na mne přišli touhy. No a když to na chlapa přijde, musí to mít. Manželka samozřejmě věděla, že úplně jiné, něž by neznalý věci myslel. Nedojedl jsem ani oběd, třes v rukách se zvětšoval. Nikoho jiného létání asi nelákalo, protože nikdo nevolal. Takže jsem rychle naházel věci do auta, natankoval krosnu a vyrazil do Lidéřovic alespoň na mírný kopeček, jelikož starty bez větru a navíc ve sněhu jsou velice náročné na fyzičku a té my padáčkáři máme poskrovnu. Na kopečku foukalo od východu tak 2 m/s a tak po krátké přípravě se mi povedl krásný bezproblémový start. Proletěl jsem se nad Lidéřovicemi, Pečí, Urbančí, chatami u Hradíšťka a zase zpět. Vše bylo krásně zasněžené, svítilo do toho sluníčko, děti na ledě mi mávaly, srnek na polích bylo nepočítaně a ani se nebály. Udělal jsem si nízké průlety okolo dvou známých na běžkách, okolo silnice a nad polem, kdy jsem si škrtal nohou o sníh. Když jsem letěl okolo silnice, ze stromu se vedle mě vznesl nějaký velký dravec a letěl souběžně se mnou. Šlápl jsem do spídu, abych mu uletěl, ale on taky přidal. Po chvíli se na mne vybodnul a odletěl. Bylo to moc hezké, ale zima je zima. Po čtyřiceti minutách jsem přistál zpět na startu, vše sbalil a těšil se na zbytek oběda a samozřejmě na moji milovanou manželku. Při přehrání hodnot GPS do PC a ukázání na mapě si člověk v teple domova zase rád zavzpomíná na pěkné chvíle. Vlasta