Výprava do Bassána ve složení Miloš,Vlasta,Víťa,Šárka a já,tedy Olda,započala ve středu
odpoledne postupným posouváním času odjezdu.Poslední,asi stopadesátá esemeska,stanovila
odjezd na 16 00h.Takže jsme nakonec kolem páté vyrazili směrem na Itálii přes Rakousko,
Německo a zase Rakousko až k Bassanu.
Vcelku klidnou cestu jsme zvládali dvěma auty bez větších potíží až do chvíle, kdy jsme se na
dálnici za Brennerem ztratili.Po celou cestu se mě,jedoucího jako první,Víťa s Milošem drželi a
udržovali spojení přes vysílačky.A tak naše zastávky na osobní potřeby a kouření probíhaly vždy
na předem domluveném parkovišti a nestalo se,že by jsme se nenašli.Při poslední zastávce jsem
však nevědomky zapříčinil málem katastrofu.V dobré víře předejít nepříjemnosti jsem se zeptal,
jestli má Víťa u s ebe kreditku pro případ,že v noci bude mýtné na dálnici v Trentu bez obsluhy.
Kartu má však dnes už asi každý a tak byla moje otázka spíš zbytečná.Bohužel,ale byla velice
inspirující.Víťa při nájezdu na Italskou dálnici,kde automat po stisknutí obrovského tlačítka,které
nelze přehlídnout,vystrčí ze štěrbiny pro řidiče zápočtový tiket,do této štěrbiny bezděčně nacpal
svoje veškeré úspory v podo bě kraditní karty.A protože si ji ,,automat"odmítal tvrdohlavě vcucnout,
tak jak jsme zvyklí u bankomaru,narval mu ji do chřtánu násilím.A nic.Karta uvnitř a závora dole.
Takže přišla na řadu česká vlastnost v podobě Sekorova rčení ,,Skaute pomoz si sám".
Rozebrání výdejního automatu kapesním nožem je pro mnohého jedince hračka a ani stažená
závora nedala příliš práce.Italský bůh dálnic se však asi na to nemohl dívat a tak se oběma
dobrodruhům odvděčil hřebíkem nastraženým na zadní kolo.Vydolování karty,oprava kola a nakonec
vysvětlování výběrčímu na výjezdu,stálo výpravu více jak hodinu.Tak jsme do kempu u pizzerie
dorazili trochu unavení,ale plni veselých zážitků z cesty,skoro ve tři ráno.

Představu,že ráno trochu pospíme,neboť na kopec nemá cenu jezdit dříve než v poledne,nám rychle
rozptýlila kuřácká dvojice Miloš a Víťa s jejich ranním pokrchláváním při cigaretě,doprovázeným
řvaním ptáků.Vybalení zbylé bagáže se zaměřením na jídlo,pivo,pivo,pivo a jídlo,nám nezabralo moc
času a letuchtivý Miloš tak dlouho hučel,že jsme museli vyrazit k vrcholům.Jasná obloha bez
mráčků nedávala příliš nadějí k výskytu kvalitní termiky a tak jsme po dohodě vyrazili k dopolednímu
sletu z malé Grappy.Na startu se postupně vrhali do vzduchu kursisti z několika škol včetně České,
a mířili klidným letem nad start.

To by bylo aby to tam nebylo,říkám si a po chvíli už se všichni čtyři vozíme na sluncem nahřáté,
jihozápadní straně kopce.Po půlhodině v turbulentní termice nad malou Grappou, nasazuji jako první
na přeskok k protějšímu svahu nad kempem.A je to tam.A dost.Koukám,že jsme nad kopcem jen my.
Všechny stoupáky jsou naše.Tedy většina,jen ty ve kterých právě točí Miloš,si chrání pokřikem
,,táhni ten je můůj". Nenecháváme se z Vlastou zastrašit a kradem i ty Milošovi.Po hodině a půl
všichni dobrovolně přistáváme neboť hlad je silnější a den přeci ještě nekončí.Šárka si nás poctivě
odškrtává a jakmile jsme všichni jede se na oběd,aby sotva co pozřeme poslední sousto,Miloš
nezačal nervózně přešlapovat a ,že kdy už pojedem. A tak jedem,rači,kdo to má poslouchat.
Odpolední start od památníku nám dopřál setrvat nad kopci i rovinami po,téměř tři hodiny a po přistání
musíme konstatovat,že to bylo krásné a bylo toho dost.Jen Miloš lehce žadoní o večerní slet,ale je
přehlasován a místo toho se pouštíme do večeře,vínka a klábosení.

První den je za námi a klidný večer, jenž si zpestřujeme příhodami ze vzduchu se počíná uzavírat do
tmy.Nahlas litujeme všechny, kdo s námi nejeli,mají smůlu. Na již odpoledne rozeslané esemesky nyní přicházejí odezvy,z nichž jejvýstižnější je od Petra,jen jedno slovo ,,hajzlové".Někteří nám však popřáli i hezké polítání.

Sobotní ráno zpočátku hrozilo slévající se cirovou oblačností.Jen těžko se dalo odhadnout jak a kolik
fouká na kopci, a tak jsme tentokrát zvolili jistotu zatím nasvěcovaného svahu malé Grappy.
Na startu jsme byli zatím jediní a jak se později ukázalo jediní i pro dnešní den.Vítr lehce střídal směry
z nichž převažoval ten z kopce dolů.Zastíněné slunce jen těžko přesvědčovalo masu vzduchu na svahu,
aby se vydala po kopci nahoru a dovolila nám odstartovat.Po půlhodině čekání jsme se dočkali prvních
závanů a tak jsme odstartovali a opravdu se i udrželi.Ranní slet se opět protáhl na hodinu a půl.
Po vydatném konzervovám obědě jsme již startovali do sluncem zalité oblohy z koberců pod restaurací.
Ostartovali jsme postupně a většinou rovnou do stoupáku.Sobotní dostupy byly asi největší.Aspoň co se
mě týkalo.Výška 1980m, kolem dokola v dálce kruh inverze a stoupáky dnes o poznání klidnější.
Nastoupal jsem dostatek výšky a vydal se proti větru za malou Grappu nad údolí s přehradou.
Dostatek výšky pro přeskok se později ukázal jako správné rozhodnutí.Vlasta, který se vydal zamnou,
bohužel nepřiletěl nad hranu vedlejšího údolí v dostatečné výšce a už se neprosadil na návětrnou stranu
žlabu.Po půlhodince marného boje přistál na loučce asi deset na dvacet metrů a jak jsem tak na to z
výšky koukal,pěšky bych to zpátky do kempu jít nechtěl.Ještě jsem mu ze vzduchu popsal cestu zpátky
a vydal se zpět nad Somozo a svahy nad ním.
Večer jsme celý báječný den zakončili v pizzerii na dobré večeři a pár litrech červeného.Nevím kolik jich
bylo,ale ráno bylo trochu unavené.

Neděle,den poslední ve znamení balení a smutku nad tím,že vše pomalu končí.Po zbalení vyjíždíme k
památníku už po desáté hodině.Nahoře je dnes o mnoho větší zima než tomu bylo v minulých dnech.
Chladný a svižný západní vítr v nás zpočátku vyvolává obavy,že dostat se zpátky nad přistávačku nebude
zadarmo.I start směrem na západ,tedy do mělkého kotle hrozil,že přeskok přes hranu do otevřeného
údolí bude možná problém.S námi na startu byli i dva němci a tak jsme raději vyčkali až na jejich exhibici.
Po jejich startu se ukázalo,že přelet hrany nebude problém.Odstartoval jsem jako první a okamžitě po
startu v mírném stoupání,doletěl na hranu do prvního výživného stoupání.Dnes poprvé se tvořili i nevýrazné
kumuly.Základny byly teď dopoledne jen lehce nad úrovní startu a tak po několika otočkách jsme se už
topili v mléce.Na severu byla již dobře patrná oblačnost nastupující fronty a bylo jasné,že zítřek už příliš
letový nebude.Využívali jsme poslední létání.Poslední stoupáky tohoto výletu a asi i roku.Stoupáky
dnes již nebyly tak silné jako v minulých dnech,ale nebyl problém se udržet a i kamkoliv se vydat.
Nás však dnes čekala jen cesta k domovu a tak ač neradi,přistáváme kolem druhé hodiny na přistávačce.
V kempu ještě tiše litujeme Polskou výpravu až někde od severního moře,která včera přijela na týden.Asi
moc nepolítají.Ani nemusíme znát předpověď abychom věděli,že zítra už bude zataženo.
Dáváme si poslední jídlo v pizzerce,tentokrát bez vína a v půl čtvrté se vydáváme na zpáteční cestu.
Tentokrát proběhla cesta bez komplikací a tak kolem půlnoci dorážíme k domovům.
Výlet do Bassána byl krásnou tečkou za letošní sezónou.Čtyři krásné a teplé dny,spoustu hodin ve
vzduchu,spousty srandy a naprostá pohoda.Víťa se ukázal jako prvotřídní pilot a parťák a tak jsme
moc rádi,že se k nám nakonec jako jediný přidal.Škoda,že nikdo jiný nemohl.Bohužel se však takovéto
výlety nedají naplánovat dopředu s pevným termínem odjezdu.Vše se určuje s ohledem na vývoj počasí a
vyrazit se musí tehdy kdy je letovo.A to se nám povedlo stoprocentně.

Další fotky najdete zde