Velikonoční výlet.

Představa,že velikonoce strávíme doma mě docela vyváděla z kontextu a tak jsme se dohodli s Vlastou,že vyrazíme někam ven.Jednalo se o takový rodinný výlet,neboť kromě nás dvou s námi vyrazily i naše manželky. Sice to hrozilo poloviční zábavou a dvojnásobnou útratou,ale nikdo jiný se přidat nechtěl.Vyrazili jsme tedy ve čtvrtek večer směr slunné Bassano.Předpověď byla trochu nejistá,takže jsme dost spoléhali na to,že teplý vzduch od moře nepustí předpovídanou frontu tak daleko na jih.Pátek byl pak opravdu letový a i navzdory silnějšímu větru se dalo krásně zalétat.Dobrou náladu kazil jen fakt,že díky pořádané výstavě paraglidingu a rogal bylo Bassáno našlapáno lidmi snad ze všech koutů světa.

Sobota nedávala díky frontě kterou vzduch od moře nezastavil,moc velké naděje na létání.I když se před polednem pár křídel nad kopcem objevilo a dokonce stoupalo,tak vše ukončil déšť.A tak přišla na řadu prohlídka okolí,Výlet k památníku který jsme ale díky mrakům neviděli a nakonec večer v horním studeném kempu,v očekávání zázraku a sním zlepšení počasí.Bohužel nedělní pošmourné ráno rozhodlo o tom že balíme a přesouváme se do Rakouska.Přejíždíme Brener a Rakousko nás vítá protrhanou oblohou,silným větrem a malou nadějí.Jak ale přijíždíme blíže k Salzburku,je stále lépe a první zahlédnutý padák kdesi v kopcích před odbočkou na Bad Raichenhaler nás uspokojuje a vrací dobrou náladu.Nad pak vidíme další křídla a i když je už dost pozdě,vyjíždíme nahoru.Aspoň slet by bodnul.Nahoře ale už fouká poměrně ostře z prava a tak to vzdáváme.Předpověď na zítra je podle místních skvělá a tak se loučíme a jede se dolu.Ráno jak vymalované.Nečekáme na termiku a jedeme na kopec.V plánu je ranní klidný slet a odpolední bouřlivé létání.Slet využíváme k focení,trochu akrobacie a kocháním se krásami nasvícenéhu Salzburku.Po přistání vyjíždíme zpátky na kopec.Tady už začíná být celkem živo,neboť slunce již tvoří ve směru na Abtenau krásné kumulky.Vše vypadá idilicky až na to,že přestává foukat a chvílemi fouká i z kopce dolů.Vítr se stáčí k východu,kumuly se slévají do vlny a kolem dvanácté je vpodstatě zataženo a vítr fouká více od jihovýchodu,než potřebného západu.Kolem jedné hodiny první místní piloti rogal začínají balit a postupně se start vylidňuje.Zklamaně sedíme a hypnotizujeme rukáv.Zůstáváme na kopci jen my a dva další rakušané,kteří evidntně nejsou místní.Blíží se druhá hodina a vítr již vane jen od jihovýchodu až východu.Rozhodujeme se a vydáváme se v naději k východnímu startu.Při troše štěstí by se dako odstartovat a obletět kopec zprava směram k přistávačce.Za námi jak mlsní psy se vydávají i zbylí dva lítači.Cestou kolem parkoviště potkáváme Honzu z Plzně a jeho partu,kteří se jako každoročně stavují cestou z jihu tak jako my.Jdou s námi na východ,jen tak bez báglů,protože moc nevěří,že dnes to ještě půjde.Zatím co klábosíme,dochází však v rovinách směrem na Mondsee k rozpadu a začíná fungovat konvektivní perioda.Na nic nečekám a i když se ostatní dívají nedůvěřivě a vítr vane poněkud zprava,strojím se ke startu.Mojí výhodou proti ostatním je znalost tohoto terénu.Začínal jsem tady a dnes již dobře vím kde stoupání nehledat.Startuji a okamžitě se těsně nad stramy stáčím na jih,nalepen na kopec tak abych s co nejmenší ztrátou přeskočil hřebínek nad jižním údolím.Ještě se ohlížím po Vlastovi kterému se nedaří start,a už jsem v místech kde se dá přeletět těsně nad stromy,sice do závětří, ale na v této chvíli již nasluněnou stranu kopce.Letím takřka na jistotu a přesně v místech kde bývá je dnes opět.Nalétávám klidný dvoumetr a během chvilky se vyhupuju z opačné strany nad start a z výšky sta metrů nad hlavami ostatních řvu dolů.Vlasta mezitím také odstartovat a zájem všech se soustřeďoval na něho.Jakmile uviděli,že nejsem pod kopcem,ale nad nimy strhla se dole mela.Plzeňáci utíkali pro bágly a asi z hospody vyskákali i další Rakušáci.To už jsme s Vlastou byli oba nad kopcem a vychtnávali si klidné stoupáčky.Chvilkami se vário rozeřvávalo i pěti metry a díky omezené výšce nad kopcem,dané Cétéerkem Salzburku,jsme i takové dobrovolně opouštěli.Nakonec jsme nad kopcem kralovali jen my a další tři křídla plzeňské party.Ostatní zřejmě neměli dost odvahy hupsnout do závětří a postupně vyhnily pod kopcem,daleko od přistávačky.Termické okno se po hodině a půl začalo opět slévat a tak naděje pro uchcení pro většinu,co dorazily po nás,byla stále menší.Velikonoční pondělí tak pro nás bylo z celého výletu nejvýnosnější a pohled na Salzburg z výšky 1600m byl dobrou satisfakcí za minulé propršené dny.