Jeden z dalších pokusu o vzbuzení termosky se uskutečnil tuto neděli na Pěčíně. Od ráno nádherně svítilo a byl jakýsi předpoklad, že by nějaká termická aktivita mohla být. Taky se mi podařilo rozchodit novou rozesílačku na mobily, takže všichni letuchtiví byli zavčas informování.

Můj odjezd z Jihlavy trochu zbrzdil jen Panťa, který mě poslal do Luk pro svoji Vegu po revizi. Pro jistotu jsem si přibalil na cestu i krosnu, co kdyby. Po mém příjezdu bylo na place asi šest letců – Radim Šterba, Olda Tlachna , oba Milanové, Petr Oliva, Miloš Kulík a jeden začínající letec z Třeště, kterého se Milan Brejcha neustále ptal. zda není ze Znojma. Tuto otázku dával snad všem..

Tentokrát vlekali Želetaváci, protože ParaMacek se nedostavil z důvodů kontroly svého pegase u Dr. Šikece.

Postupně se každý z letuchtivých vyzkoušel svého mazla ve vzduchu, ale bylo to vždy nahoru dolů. Jen Miloš se tam chvíli držel. Úspěchem bylo přiletět na start později než se navrátilo vlekací auto. Nového pajdu si pochvaloval hlavně Panťa.

Během vlekání zničehonic přestalo startovat "spolehlivé" vlekací auto. A taky příšerně smrdělo brzdové obložení. Stačilo však při jízdě přestat brzdit ruční brzdu a utáhnout zoxidované kontakty baterie a mohlo se pokračovat ve vlekání.

I já jsem se k jednomu kondičnímu letíku rozhodl. Díky větru a samozřejmě kvalitní práci vlekaře Milana, jsem měl pěknou výšku 420 metrů. Po odpoutání se občas objevila nějaká bublinka a několikrát  jsem měl krátce na variu i 1 m/s, ale než jsem se vzpamatoval byla vždy termická bublinka pryč. Asi se termoska ještě úplně nevzbudil nebo jsme byli k jeho hrobu neuctiví.

Nahoře byla krásně vidět dělící čára mezi čistým a špinavým vzduchem, ve kterým jsme nuceni trávit většinu času. Udělal jsem pár fotek, které  byly kupodivu hodně ostré. Pak už jsem přistál.

Jedna zajímavá chvíle nastala, když Radim přistál v předpolí letiště, spíše řečeno mezi hnojem a dráty.

Po silnici šel kolem jeden pár a mladá paní projevila zájem o let na tandemu a tak díky Oldovi, který ji na tandemu svezl, měla určitě pěkný nedělní zážitek. Olda si to podle fotek taky užil.

 Pak ještě Olda nahoru vytáhle jednoho tatínky, k velkému obdivu všech rodinných příslušníků a příbuzných.

Nad pohořím Bába se objevily dvě krosny a navštívili nás krosnaři z Okřížek. Pavel a jeho kamarád.

To byla pobídka pro nás ostatní.Připravili jsem si krosny a šli na věc.  Nejprve odstartoval do vzduchu Panťa, pak po natankování oba Okřížáci. Moji krosnu si půjčil Miloš a ukázkově odstartoval. Já už byl natěšený na krosnění, ale Miloš ne a ne přistát. Předváděl nám nízké průlety, pak zase zkoušel plný výkon. Po přistání pravil, že mu to nepřipadalo tak dlouho. Příště budu s tím půjčování opatrnější a stejně jako to tak vypadá, Miloš si určitě nějakou krosnu koupí nebo sestrojí. Nejlépe vhodnou pro termické létání.

V závěru jsem se domluvil s Želetavákama, že mi vezmou auto a já poletím s krosnou do Želetavy. Start byl trochu nakřivo, Miloš stačil včas uskočit a díky výkonu mé krosny jsem se dostal do vzduchu. Tam to bylo pro mě až příliš živé. Při stejným výkonu jsem nejprve stoupal 0,7 m/s pak najednou 2 m/s, no vydržel jsem takto bojovat na křižovatku do Dolní Vilímče a přistál.  Co však vidím, u mě zastavili Milan a Panťa, ovšem bez mého auta. Nějak prý na něj zapomněli. Ještě, že jsem nedoletěl až do Želetavy. A tak co Milan hlídal u silnice moji krosnu, Panťa mě zavezl zpět do Pěčína pro moje auto.

Jak dopadlo želetavské krosnění se asi dočtete na: http://www.pgzeletava.estranky.cz/

Teplou, slunečnou únorovou  neděli jsme si užili. Na pravou termiku si však musíme počkat.

text a foto Franta