Velký
letecký den na Pěčíně 10.2.08
Když
mi Miloš před jedenáctou volal, že
vyrazíme polétat, říkal jsem mu, že to
nestojí za to, že včerejšek nám
úplně stačil. Vždyť ani on ten svůj hadr
z báglu nevyndal a i když mu Macek
nabízel, ať se proletí na jeho výbavě,
dal mu košem. Ale podle Miloše to dnes bude
super, úplně něco jiného a prý
jestli jsem se díval ven. No nedíval, vždyť jsem
byl ještě v posteli,
podle venkovního teploměru byla nula a to, že konečně něco udělám na
zahrádce, bylo
v plánu až na odpoledne.
Dost mi vyhrožoval (horší než vlastní manželka) a tak
jsem se nechal ukecat a vyrazil.
Sraz
na Pěčíně byl ve 12 hodin. Nejprve jsme obdivovali
modeláře, s tím érem
tam dělal zázraky.
Pak nám Miloš předvedl zajímavý start, kdy obě ucha byla nad ním a u sebe a prostředek křídla za ním. Křídlo startovalo místo na rohlík spíš stylem na housku. Nezvedl se! Druhý start byl až za dlouho, protože stále foukalo do zad. Ale nakonec se dočkal, jenže po chvilce byl zase na zemi a znovu nechtěl. Byl z toho hodně smutný!
Na
odviják se vůbec nikomu nechtělo,
spíše se debatovalo. Pak nás doletěl
navštívit Martin Kunst na motorovém
rogalu, který startoval v Sazomíně a
po hodince letu přistál u nás pěkně
vychladlý. Musel si to všechno dost
hlídat,
občas to vypadalo, že mu to chlapi rozeberou, aby zjistili, jak to
funguje. No a jak Martin
říkal, minimálně 300m nad
terénem je ta termika teprve znát (večer jsem se
podíval na odpolední výstup a fungovalo to
nad 1km n.m.).
Dcera
od Talpíků vytáhla své éro
(asi má letecké buňky po tátovi), ale
létala
s tím jen krátce, jak to uviděli
ostatní, tak si to půjčili a byli jak
malé děti. Řeči jako „Vraťte to tomu
dítěti“ nebrali vážně, ale jak
s tím
narazili do rogala, to už vážně brali a že se to musí
nahlásit jako letecké
neštěstí – srážka rogala
s letadlem!
Pak
se všichni přesunuli na střední část naší dráhy,
vytáhli krosny a odstartovali i
s rogalem. Po pár průletech pro fotografy a obecenstvo se vydali
nad Dačice a užívali
si létání
s krásným rozhledem. Zaletěli se taky
podívat (nebo ukázat) nad
Dačické letiště.
Po
návratu se ne všem povedlo
přistání,
protože se jim otočil vítr, rukáv byl sice
svisle, ale dýchalo to do zad. No a
toho si nevšimli, jenže kdo to pak má uběhnout?
Chvilku
po startu jsem začal litovat toho, že jsem si do mé
otevřené helmy nevzal
kuklu, protože bylo chladno a foukalo víc, než jsem
zvyklý (prý to letělo kolem 80km/h). Přeletěli
jsme
Dačice, obletěli Peč, zatočili se nad barákem,
zamával jsem Zdeně a rychle zpět
na přistání. Má letecká
dušička přeci jen dostala svůj
víkendový díl, ale
z padáčku na rogalo by mě určitě
nepřetáhli!
Mezi
tím s krosnou doletěl František, modeláři opět vybalili svá éra a díky
změně směru přízemního větru se opět vlekalo a měli slušné výšky. Prostě tam
byl šrumec. Já se ohřál čajem a kolem čtvrté se vydal domů. Jenže jsem asi o hodně
přišel, protože jak jsem se později dozvěděl, kluci ještě nastartovali krosny a
zaletěli se podívat na Kostelní Vydří. A co je na tom zvláštního? No že
s nimi letěl taky Miloš na zapůjčené krosně! Asi dostal rozum a chtěl si
zlepšit pocit z létání. Škoda že nikdo nefotil!
A
co závěrem? Bylo to hezké odpoledne, jen ti
bezmotoroví dnes trochu pohořeli
(Máca to taky ani nevytáhl). Ale do dvou měsíců se
to změní. Už to vydržte,
opravdu u nás v únoru nemůžete chtít
zázraky (většinou dokonce bývá ještě
sníh) anebo si alespoň na tu chladnou
část roku pořiďte něco s motorem.
PĚKNÉ
TO BYLO!
Vlasta
/ foto Radek a Vlasta
http://www.pgv.cz/
Ahoj Vlasto, fotodokumentace
Milošova neuváženého činu z neděle existuje. Posílám ji v příloze.
Franta
