V neděli byla na celým územím naší republiky inverze. Naštěstí se kolem poledne na několika místech rozpustila. U nás na Vysočině to bylo například kolem Javořice. My krosnaři si dali sraz na domácí půdě Matějíčků a to u Žirovnice na letišti. Přijeli Vlasta, JaHo, Zbyněk a já. Cestou jsme potkali dobrou ženu se psem a Zbyněk rozdával cukroví, které "vlastnoručně napekl". Já neodmítl vosí hnízdo. Po tom se dobře létá.
 |
 |
Nejprve odstartoval Vlasta, pak Tomáš, dále Honza a po nich to odpálil Zbyněk. Já, jako obvykle, asi tak na čtvrtý pokus. Nutno poznamenat, že skoro nefoukalo. Po startu jsem letěl ke Zbyňkovi, který byl už v závratné výšce nad inverzí. Zde nějaké velké teplo nebylo. Trochu tepleji bylo, když se člověk otočil směrem ke Slunci. Z inverze vyčuhovaly hlavně kouře z Temelína, Dukovan a Jihlavy.
 |
 |
 |
 |
Pak jsem si letěl splnit můj další sen, obletět a nafotit Javořici. Těch 12 kilometrů jsem uletěl docela rychle a pak si to užil nad Javořicí asi ve výšce 1100 metrů nad startem. Za ní bylo celé území dokonale zakryté inverzí. Tam by se asi špatně přistávalo.
 |
 |
 |
 |
Pak jsem to otočil zpět, ale ouha, téměř jsem se neprosazoval a pod sebou jsem měl lesy. Situace se trochu zlepšila, když jsem změnil směr trochu doprava. Hlavně se dostat z pásu lesů. Konečně jsem se mi to povedlo, ale zalítl jsem příliš na sever nad Janštějn.
Že to byl Janštejn jsem určil až doma z mapy, jelikož jsem neměl GPS a tuto stranu Javořice moc neznám. Pak jsem se pustil zhruba směrem k Žirovnici (alespoň jsem si to myslel). V dálce jsem uviděl padák a to mě utvrdilo ve „správnosti směru“. Až na zemi mi došlo, že to byl bohužel Vlasta, který letěl do Studené a tím pádem jsem letěl špatným směrem. Pak mě začal neustále někdo prozvánět, ale já nemohl odpovídat. Myslel jsem si, že mě kamarádi upozorňují, že se to v Žirovnici zatahuje. Vyklesal jsem asi do výšky 200 metrů a kopíroval jsem silničku a sledoval pěkné rybníky se samotami. Pak už mi začala být zima a tak jsem přistál u obce Zahrádky.
 |
 |
Ihned jsem se ohlásil kamarádům na letišti, kteří už o mě měli obavy. Za chvíli mi Tomáš dovezl auto. Z přiložené mapy můžete vidět, jakých orientačních omylů jsem se dopustil. Jinak doba letu byla přes hodinu. Uletěná trasa 24 km. Maximální výška 1717 metrů nad mořem, maximální stoupání 2.4 m/s.
Z toho letu plyne několik ponaučení:
-
pokud chce člověk letět někam dále, měl by alespoň někoho informovat o přibližné trase letu,
-
mít sebou mapu nebo si prostor dokonale nastudovat,
-
mít sebou GPS, i když to z počátku vypadá, že ji potřebovat nebude,
-
naučit se brát telefony za letu nebo mít vysílačku.
Jinak nahoře bylo krásně a pohled na Javořici z jedné strany zalitou v bílém mléku je skutečně úchvatný.
Franta