Původně
byla vyhlášena víkendová letová pohotovost s tím, že jakmile se někde
protrhá oblačnost, sejdeme se tam. Sobota byla neletová i díky větru a v neděli
dopoledne 23.12.07 byla nízká inverzní oblačnost téměř přes celou republiku.
Před
polednem Tomáš ze Žirovnice hlásí
protrhávání a že za chvíli u nich startuje.
Známý mi volá, že ve Studené se taky
udělalo pěkně a tak všechny obvolávám a
vyrážím startovat do Studené s tím, že
Tomáš doletí za námi. První
problémy byly s Honzou, prý jim to možná
nevyjde kvůli návštěvě
(nakonec asi láska k létání
zvítězila), další byl Milan ze Želetavy, že
má
fofr v práci (že to nenechal na jindy), a Radek hlásil, že nemůže hned a že se
počasí u nich taky
zlepšuje, takže vyrazí polétat u nich (nakonec to díky počasí musel vzdát).
František zase naplánoval pozdější
příjezd,
ale já s rodinou jsme už byli na startu mezi Studenou a
Horníma Němčicema. Stromy
byly obalené velkou vrstvou jinovatky, nad hlavou jsme měli
jasné nebe, nad
Němčicema byla hrana mraků a tak jsem na nic nečekal.
Doletěl jsem maximálně kousek za Studenou a tam se otočil. Přistál jsem zpět a čekal na ostatní, postupně se nám tam však zatahovalo a tak jsme s JaHovými a Františkem zajeli odstartovat za Tomášem do Žirovnice.
V
Žirovnici
už byl čilý letový provoz, dorazil i Zbyněk a tak celkem létalo pět krosen.
Létali jsme jak při zemi, tak nad
inverzí, nad městem a po okolí. Většina pilotů se
mi vyhýbala, asi abych je nefotil. Nevíte proč?
Jana
pak vystřídala Honzu a tu jejich vrtulku taky řádně proháněla.
Pak jsem na chvíli přistál, krátce jsme pokecali a popřáli si k svátkům, se všemi jsem se rozloučil a vydal se po větru na přelet směrem na Javořici s tím, že mě pak rodina po cestě naloží. Slunko se už postupně sklánělo k obzoru, což je nejhezčí chvíle, kdy se i mraky barví do žluta.
