Podle předpovědí nad námi měla být inverzní oblačnost, ale světe div se, zrovna Dačicím a okolí se vyhnula. Ve středu se to nikomu nehodilo (to byla škoda, byly nejlepší podmínky), ale ve čtvrtek 20.12.07 jsme se sešli v Třešti čtyři motoroví padáčkáři – Radek Talpa, Láďa Štrejbar, Jirka Maštera a já.

Po menších problémech s nastartováním motorů jsme se zvedli a tak už po sto metrech bylo cítit oteplení (start byl v 650 m n.m.). Jak je vidět z grafu, teplota se blížila deseti stupňům. 

Nad zádržnou vrstvou vyčnívaly vrcholky kopců včetně vysílače Javořice a na východu kouř z elektrárny Dukovany, na severu z Chvaletic a na západě z Temelína. Čmoudíky z Jihlavských komínů byly proti nim úplní břídilové. Ty šly nad inverzi jen kousíček. Jižně od nás  byly vidět i začínající kopečky Alp.

Po přistání jsme si dali čajíček z termosky, kdo málo vychladl tak pito, prohodili jsme pár řečiček hlavně o létání (fakt holky, věřte tomu, u nás je to trochu jinak) a vydali se k domovu. 

Pátek 21.12. se už konečně dostal do normálu – v Dačicích a okolí byly mraky celý den až k zemi. František volal, jestli nevyrazíme, že v Jihlavě je krásně a Radek hlásil, že hrana oblačnosti je kousek za Třeští. Tomu se nedalo odolat. Předpověď počasí byla taky suprová – klidno, bezvětří, dokonce výpis ze Svratouchu (není daleko a téměř stejná výška) z jedenácté hodiny hlásil vítr 2m/s.

V Třešti jsme se v jednu odpoledne sešli tři padáčkáři - Radek, František a já (původně chtěl dorazit i Milan) - a moje dcerunka. Dost pofukovalo, já říkal, že to bude jen tím kopcem, ale Radkovi se do toho moc nechtělo, krosnu jsem nenastartoval a tak mi půjčil na vyzkoušení tu jeho.

 

Naštěstí byla spousta místa na přistání, vůbec mě to létání víc nelákalo a tak jsem to vzdal a zavolal si o svoz po přeletu. Po chvíli se nade mnou objevil František, ale ten to nevzdal a motor s hadrem nad hlavou proháněl dál.

Až po chvíli přistál, slunko se už sklánělo, jenže dorazil i Zbyněk a tak naplánovali další létání. Tam jsem už nebyl a tak jsem ještě o  příspěvek požádal Františka. Ten mi naštěstí nedává košem!

 

Všimněte si na grafech změny rychlosti větru. Bylo to znát. 

Vlasta / fotky Radek, Renča a já

Od Františka

V pátek 21.12.2007 jsem se rozhodl někoho ukecat do vzduchu. První se chytil Vlasta a pak i Radek. Nejprve jsem musel pro krosnu do Krasonic. Přestože bylo v Jihlavě slunečno, od Dlouhé Brtnice se projevila inverze. Bylo zadekováno a mlha. Sraz letců a zároveň start byl  nedaleko Třeště, kde bylo jasno. Vlasta sice měl svoji krosnu, ale ta prý nehází jiskru. I tak ji vzal, aby ji doma nebylo smutno. Nabídl jsem mu, že ho nahoru vezmu do aerovleku, ale odmítl a raději si půjčil Radkovu krosnu. Po jeho odstartování jsem se přichystal ke startu i já. Ještě před odstartováním volal Vlasta, že už je na zemi, že po větru to letělo kolem 80 km/h a že se zpět neprosadil. To mě trochu znepokojilo, ale už jsem byl nachystaný a tak jsem s Radkovou pomocí odstartoval.

Po startu jsem vletěl do inverze a viditelnost se výrazně zhoršila. Už to vypadalo, že raději přistanu, ale po mírném odbočení doprava jsem vlétl do slunečna a bylo dobře. Ve výšce 250 metrů jsem se dostal nad inverzi a objevilo se nádherné počasí, z bílé plochy vystupovaly vrcholky nejbližších kopců – neuvěřitelné.

V plánu jsem měl nafotit chatu mého kolegy z práce, která leží na konci Dolní Cerkve. Pak jsem ještě chtěl prozkoumat oblast Čeřínku. Poměrně velkou rychlostí jsem doletěl nad Dolní Cerkev. Abych mohl fotit chatu, musel jsem vyklesat a taky si sundat silnou zimní rukavici na pravé ruce. Po nafocení kolegovy chaty jsem zjistil, že mám ruku dokonale prochladlou. Ani znovu nasazení rukavice nepomáhalo. To mě odradilo od další cesty na Čeřínek a vydal jsem se zpět na start. Proti větru jsem se moc neprosazoval a tak jsem přisál nedaleko Jezdovic. Po přistání už jsem ruce vůbec necítil a pak se dostavila ta známá pichlavá bolest do prstů.

Po chvíli se na moje místo dostavil Vlasta s mým autem, Radek a taky kamarád Zbyněk, který si taky chtěl polítat. Bohužel musel domů, kde ho vyčkával  nedočkavý zákazník

Já už jsem se na zemi trochu ohřál a tak jsem to nastartoval a dal si ještě jeden letík. Tentokrát jsem chtěl vystoupat do větší výšky než před tím, ale na přechodu inverze a pěkného počasí to se mnou začalo víc cloumat, a tak jsem zbaběle přistál na oblíbeném kopci u Kostelce.

I tak bylo nahoře pěkně.