Výlet plný smůly – 19.9.-25.9.07

Jelikož jsem v byl v ČPP v kategorii Standard jen pár bodů za prvním Milanem Abrahámem (Clouseau), chtěl jsem v září co nejdříve vyrazit do ciziny za létáním a pokusit se ho přeletět. Jenže buď mi nevycházelo počasí a nebo volno. Až teprve ve středu 19.9.07 večer jsme s manželkou vyrazili do Zell am See, kde jsme byli loni a bylo to fajn (loňský článek a video). Tentokrát bylo těsně po přechodu studené fronty a vypadalo to moc dobře. 

Čtvrtek 20.9.
Jako každé ráno nás přivítala mlha, pak se udělalo pěkné počasí a ty zasněžené kopce nás docela překvapily. 

Prvně jsme se ještě dojeli podívat na jinou lanovku, ale žádná nefungovala, a tak jsme po jedenácté dorazili na tu drahou kabinkovou (chtějí 21 Euro za jednu jízdu včetně startovného). Jenže tam mě odmítli, že v 11.30 jede poslední a ta je plná. Pak je výluka do 17 hodin (staví tam novou lanovku a možná to byl ten důvod). Nepomohlo mi nic, ani škemrání. Venku ještě parkovala dodávka s označením paraglidingové školy. Prvně to vypadalo, že mě vezmou, ale pak jsme se lépe domluvili, protože si prvně myslel, že chci na tandem. Jen taxikáře mi udělat nechtěl (nebo nesměl) a poslal mě na jinou lanovku, ať si zbytek na kopci dojdu. Jenže tam mi zase nevzali velký bágl s padáčkem. Takže nic. Vyrazili jsme tedy na Bischling. Přijeli jsme zrovna na hodinovou polední pauzu. Počkali jsme. Počasí vypadalo dobře a několik padáčkářů létalo.

Jenže po pauze opět nikde nikdo a nakonec nám někdo sdělil, že to ve čtvrtek a v pátek nejede. Přitom upozornění nikde! V mapě jsem našel ještě jedno nedaleké místo - Trattberg, které jsem kdysi přelítával a byla tam spousta rogal a padáčků. Chvíli trvalo hledání, pak chtěli zaplatit mýtné a na kopci jsem se dočetl, že se tam v létě nesmí létat (ještě čtyři dny do 24.9.!!!!). Zchladil jsem se ve sněhu a zbytek dne pojal jako výlet. 

Den zachránilo večerní koupání, grilované maso a dobré víno. Jen večer mě ještě dorazila SMSka od Honzi, že byli na Pěčíně vlekat a Edler doletěl na Pálavu!! Na mrtvici!!!

Pátek 21.9.
Ráno dorazili Miloš, Míra Marečku a Ivan Klusáčku, na kopec ještě Víťa, Edler, Petr Bílek, Martin a nějaká sličná dívenka Martina (v tom zmatku jsem je ani nevyfotil). 

Počasí už nebylo takové skvělé (dle předpovědí Olda hlásil stabilitu a malé dostupy) a nikomu se do toho nechtělo. Až jsem to nevydržel a toho chrousta už se zpožděním udělal já. Nadletěl jsem nad stavbu té nové lanovky (příště nám při startu už budou vadit její lana), uslyšel autogén a řekl si, že to tam musí být. A bylo! Nabral jsem výšku nad připravující se kolegy, nikdo stále nestartoval. 

 

Protože mě tlačil čas, vydal jsem se tedy na cestu a asi jsem to přehnal (utavil). U posledního hřebenu před přeskokem jsem se nezvedl, musel bych čekat nebo to obletět. Zvolil jsem druhou možnost (to asi byla chyba), ale už mi to šlo jen dolů - 26,36km. Na louce jsem pak pozoroval Petra Bílka, jak nabírá výšku a jde na přeskok. Po něm to přeletěl ještě Víťa.

Zdenča pro mne dojela i s Ivanem, kterého naložila po cestě. Na přistávčce jsme vyzvedli Míru, Miloš ještě létal (zalétal alespoň z nás nejlíp, ale GPSku si na ukládání nepouští) a nakonec si přistál rovnou u kempu. Já s Mírou jsme se ještě od Zdeny nechali dovézt na nasvícený kopec za kempem na alespoň možnost sletíku (nikdy nikdo tam nebyl – podle nás). Před vrcholem byla zamčená brána, takže kus pěšky. To byl blbej nápad! Prochodili jsme kus, zmazali boty od kravských zbytků a našli pár startovaček, ze kterých nelze odstartovat. 

Nakonec to závislák Míra chtěl pustit do takových míst, která by normálně zavrhnul – mezi stromy a nějakou barabiznu, pod tím obec s dráty od elektriky a telefonů a jen pár malých louček ve svahu nad silnicí a jezerem. Naštěstí jsem ho udržel!  

Sobota 22.9.
Brzo ráno budíček na odjezd do Campitella, jenže v recepci na zaplacení byli až od 8hod. Pak odjezd, pár kuřáckých zastávek a zdržení za autobusem stoupajícím serpentinami nahoru a dolů zase za nějakým osobákem, který se evidentně bál a nikoho nenechal předjet. K lanovce jsme dorazili ve 12.25hod a chvíli na to viděli odjíždět poslední lanovku před pauzou. Ta byla od 12.30 až do 14hodin! 

To byl pro mne nekonečný čas. Sice jsme se v té době ještě přihlásili do kempu – 11,50 Euro na osobu a den (na obvyklém místě se volně nekempovalo), ale příjemné místo a nedaleko od lanovky. Ve 14 hodin jsme se já, Miloš, Míra a Ivan vydali na kopec – jízdné 40 Euro na čtyři dny bez omezení počtu. Podmínky dobré, padáčkářů jen v okolí kolem stovky a spousta na přeletech. Na nic jsem nečekal a rychle odstartoval. 

Na jih to proti větru moc neletělo, takže jsem to brzo otočil zpět a zadem se vydal na Marmoládu. Termika byla skvělá, výšky přes 3600m/m a výhled na skaliska nádherný. Když jsem byl na jižní straně Marmolády, zrovna to nahoru měli vypnuté, ale vydržel jsem a nakonec se dostal nad vršek. Zrovna tam mělo pár nadšenců mezipřistání a jeden s problémama startoval. Já takový morál neměl a po pár fotkách se vydal na JZ. 

Dostal jsem se až k údolí, pak to chvíli vypadalo, že termiku vypnuli, ale po zapnutí se létalo dál a já se vrátil zpět nad start a ještě létal po okolí (někteří nadšenci přistávali až po 19. hodině). SUPER!! Dalo to menší FAI trojúhelník 39,82km 

Neděle 23.9.
Po ránu mě ještě rozespalého vytáhli na sletík. Sami ani nestihli dojíst a dopít snídani a hadry už měli na zádech. 

Pak jsme se vydali na druhý start na normální létání. Prvně nás trochu zdržela ošklivá nehoda po startu nějakého asi Maďara. Přiletěl pro něj vrtulník. 

Já po startu zkusil znovu odlet na jih, ale podmínky byly ještě horší,  základny níže, více mraků a dlouhé rozpady. Ani ne po 20km jsem to vzdal, letěl zpátky nad start a přemýšlel o přeletu severně. 

Jenže velká plocha byla zastíněná a tak jsem to vzdal a vyhrála nabídka pozdního dobrého oběda v kempu s tím, že si pak se Zdenou uděláme výlet po okolí. 

Kousek nad přistávačkou mě to nechtělo pustit k zemi, pracně jsem se tam ostře točil v bublinách a ani pořádně nevím, co se  přesně stalo, prostě se mi to nad hlavou zbortilo a než jsem to srovnal, už jsem viděl rychle se přibližující zem - po návratovém trojúhelníku 46,22km. Ještě prudké intenzivní přibrždění řidičkami a pak jen probuzení ve vrtulníku, kdy se se mnou loučila Zdena a pak až probuzení s kapačkou v nemocnici. Let vrtulníkem vůbec nevím (a fotky mi asi taky nikdo neudělal). Z doslechu jen vím, že když ke mně přiběhli, byl jsem v bezvědomí a po probrání jsem se divil, že jsem vůbec letěl. Pak mě drželi, abych se nehýbal až do příletu doktorů. Emil díky mé vysílačce sehnal Zdenu a později mi tvrdil, že to byla velká rána (trochu bokem na sedačku – bolí mě levá půlka zadku) a že si myslel, že musí být nejspíš po mě nebo úplně rozlámaný. V nemocnici v Bolzánu mě prohlédli a prosvítili, prý mi asi nic hroznýho není a tak si mě tam pro jistotu chtěli nechat na pozorování (zatím to vypadá jen na otřes mozku). Já nechtěl, podepsal jsem papíry a Zdena s Ivanem si mě vyzvedli. Návrat do kempu kolem 22.hodiny a bez oslav hned do pelechu.

 
Pondělí 24.9.
Počasí opět o něco horší a mě manželka na kopec ani nechtěla pustit. Slíbil jsem, že když se na to nebudu cítit, nepoletím. Prvně jsem šel na JZ startovačku, ale tam se mi to nelíbilo. Na té velké už byli Miloš a Míra, Ivan se jen přišel bez hadru podívat, že dál pokračuje na pěší výlet. Delší dobu jsme čekali na vhodné podmínky, první do toho skočil Míra, ale spíš mizel dolů. Pak já a po delších bojích se zvedl a létal po okolí. 

Miloš opět delší dobu bojoval se svými starty, pak se mi ztratil. Chvílema jsem měl problémy, jako kdyby na mě šli mdloby, hned jsem to otočil na přistávačku, ale bylo to jen krátce a jak to přešlo, otočil jsem to zpět. Když už jsem byl kousek od přehrady a přepadlo mě to po čtvrté, vzdal jsem to a raději přistál - viz. 

Už tam byli sbalení Míra i Miloš a jeli znovu na start. Já místo toho dohnal ten výlet se Zdenou - přehradu a jižní lanovku na Marmošku jsme spolu zkoukli ze země.

 
Úterý 25.9.
Po ránu zataženo, po snídani balení a kluci se vydali na sletík. Já se Zdenou jsme se vydali podívat do průsmyku za startovačku. Chvíli jsme tam krmili zvířata a jelikož se počasí moc nelepšilo (pár jich přeci jen létalo místně nad startem), vydali jsme se na cestu domů. 

Zastávka na oběd byla taky skvělá, ale to hnusné počasí za Alpama až domů nás už nenadchlo. Návrat domů v úterý po 21. hodině.

Ještě příležitostně udělám video z letošních záběrů, zatím je k dispozici moje z roku 2005 a Honzovo z roku 2006.

Už je nové - 2007

Vlasta
http://www.pgv.cz/