Vypadá to, že jsem poprvé v životě byl ve správný čas na správném místě, takovejhle let ještě moje Pluto nezažilo! Startoval jsem před jednou a po odepnutí vário nevím proč pokračovalo v pípání a tak jsem točil a divil se, že mi to tak pěkně jde. Pak jsem zjistil, že to jde hlavně doprava, protože se mi při vleku pootočila pravá karabina, takže jsem vlastně točil pořád... Karabinu se mi povedlo otočit až za Bábou, asi ve 1200m AGL, která mi nepřipadala jako záludný hřeben, ale spíš proužek lesa někde pode mnou. Za Bábou jsem byl postaven před takřka jedinou důležitou volbu tohoto letu a vyřešil jsem to šalamounsky. Vlevo ode mne se táhly kumuly k Dukovanům, vpravo kus ode mne další kumuly nejspíš k hranicím. Zvolil jsem střední cestu a vydal se mezi ně, do modra. Měl jsem víc štěstí než rozumu, protože tam, kde nic nebylo, začala růst moje soukromá kumulostráda. Tohle štěstí mě drželo až nad Olbramokostel, kde jsem se dostal asi na 150m nad startem (tam to ale bylo víc nad zemí) a už jsem si vyhlížel místo na přistání. Vyhlížel jsem ho ovšem nad hnědým polem a výsledek se dostavil. Pozvolné stoupání, které pak po několikerém ztrácení a nacházení vyústilo ve snad nejsilnější stoupák letu, který mě vynesl asi do 2.200m nad start. Když jsem pochopil, že to, co vidím po pravici je Znojmo, docela mě to vzalo, pochopil jsem, co je to crosscountry.

Už nějakou dobu jsem kus před sebou občas zahlédl padák (pak jsem zjistil že Milošův), což mi dodávalo jistotu, že to jde, že můžu pokračovat. Za Znojmem jsem neustále utíkal před stínem, který mě doháněl a skutečně mě dohnal, ač jsem na GPS naměřil rychlost 70 km/h. Bylo to už spíš takové doklouzání a Pálava zůstala kus přede mnou. Miloše jsem viděl přistávat v Hrušovanech nad Jevišovkou, najednou jsem přišel o průvodce, takže po chabém pokusu o udržení jsem sedal tak 500m od něj - ČPP 79,24 km. Našel jsem ho v nejbližší hospodě. Moc se mnou řeč teda nebyla, protože jsem prožíval mocnou euforii. Bezproblémový odvoz zařídila moje žena…

Bylo to skutečně pěkné.

 
Matěj