Sobota 18.9.07

Hned kolem poledne se nasunula vysoká oblačnost, která tlumila termiku. I tak se občas někdo zachytil a jak se zvedl nad 800m, měl vyhráno. Samozřejmě si to opět nejvíce užíval Máca (na to létání má asi z nás všech nejlepší buňky), který si létal po okolí do té doby, než mu umrzaly nohy (ty polobotky bez tkaniček si nedá rozmluvit). Aby se dostal k zemi, tak nám před užaslými zraky točil klesák! PROVOKATÉR! Ale to si nikdo nevšiml, že termiku mu dělal Miloš tím, jak ventilátorem chladil odviják!

Zajímavé bylo, že když jsem měl přes kilák nad terénem, ve vysílačce se mi ozval Mravenec. Prvně jsem si myslel, že je to příjmení, ale pak se mi někdo představil jménem (už nevím jakým) a že to je  Mravenečník v Jeseníkách. Chtěl jsem, ať se ozve na těchto stránkách, ale zatím jsem se nedočkal. Třeba to byl jen nějaký šprýmař.

Máme taky novou pilotku – Petru, a i když si ji Miloš chválí,  jak dobře létá, neodpustí si příležitost, aby ji mohl něco radit. Miloši pozor, má osobní stráž!

Celou dobu vlekal Miloš s Mírou, nabízeli jsme jim vystřídání, ale že si prý počkají až na to lepší počasí a jak říkal Míra, prý po třetí hodině přijde. Moc jsem tomu nevěřil, ale měl pravdu!

Než se stačil obléct do Jégrova prádla, tak jako první to vychytala Jana Lehejčková a odstartovala tu pravou paniku. Najednou všichni chtěli letět. Po chvilce se nad Pěčínem motalo 8 hadrů a řádně si to užívali (měl jsem od některých z nich slíbené fotky, ale asi se někde v té internetové síti ztratily). Jana to vzdala jako první, že prý už toho měla dost, že takhle dlouho ještě nepolétala. Radost z ní zářila na dálku. Ti nejotrlejší přistávali po dvou hoďkách a kdyby jim to nevypnuli, tak by tam asi létali dodnes. Po přistání byli všichni celý rozzáření a někteří z nich chytali toulavou.

 

Od Jany Lehejčkové

Samostatný článek zde.

Od Beryho

Pro mě byla sobota nejlepším dnem sezóny (teda alespoň té mojí). Protože sem se letos mockrát do vzduchu nedostal, s blížícím se podzimem jsem už pomalu začínal panikařit, že si snad letos pořádně nezalítám. Takže v sobotu jsem se při "dědkovském létání" udržel ve vzduchu hodinu a třičtvrtě (i s tím že mi zhruba v půlce ve váriu došly baterky). Nakonec jsem si na dokluz přeletěl Dačice a přistál kousek za křižovatkou Hradec-Slavonice.

Od Petra Olivy

V sobotu byly opravdu výborné podmínky, ve kterých si přišli na své i takoví začátečníci jako jsem já. Jelikož ještě neumím termiku dobře ustřeďovat, plácal jsem se po startu chvíli v malé výšce, ale když mi to najednou začalo nosit skoro všude, zajásal jsem radostí. Konečně jsem se dostal přes kilometr nad start (1404m), konečně jsem si polítal déle než hodinu (1:14) a aby to nebylo všechno, zažil jsem první pravý nesimulovaný půlklapanec. Jelikož mě už bolely ruce (nevím jak můžete nahoře vydržet několik hodin) a navíc jsem byl přece jenom trochu rozladěný z toho půlklapu, přistál jsem dole „krásně“ na kolena. Po chvíli povídání jsem plný nových zážitků sedl do auta, abych se stihl doma ještě věnovat rodině a až po několika ujetých metrech mi došlo, že jsem nechal u hnojníku rozbalený padák. Přece jenom už asi stárnu J.

NEDĚLE 19.8.07

Podle předpovědí se v neděli odpoledne měla do Čech nasouvat frontička a tak jsem navrhl sraz na jedenáctou. Máca s odvijákem dorazil včas (v nových botách - prý specielně zakoupené na paragliding) a i když jsem tvrdil, že to na letění ještě není, musel jsem. Prý kvůli mě neobědval a tak ať si to taky užiju. 

Naštěstí něco slabého tam bylo, ale v malých výškách jsem se plácal až nad Mrákotín, tam 100m nabral, abych to vzápětí ztratil a když mě to přestalo bavit, zkusil jsem Javořici přeskočit. Nepovedlo se! Kousek za ní jsem přistál v Kališti. Než jsem vše sbalil, vidím Zbyňka, jak se jižně ode mne motá taky dost nízko a za chvíli další dva u vysílače. Nakonec to všichni vybojovali a přistávali po okolí Tábora. Tomáš Soudek 72,54 km,  Pavloušek  85,51 km a Zbyněk Němec 90,05 km.

Mě zpět do Pěčína vzali Matějíčkovi, kteří teprve vyráželi za létáním (to jsem měl štěstí). Když jsme tam dorazili, vypadalo to jako na leteckém dni. Auta přes půl louky a lidí jak z velkého zájezdu. A světe div se, nikdo nechtěl letět! Prý dost fouká a delší dobu se nikdo nechytl. 

Neváhal jsem a dal druhý pokus. Na konci dráhy jsem měl přes 600m, po odepnutí stoupák a před Mrákotínem základny. Paráda, ale Javořice opět nezklamala. Potvora! Přes velkou modrou díru bez mráčku jsem z té výšky na klouzák doletěl až nad Počátky, tam něco malého bylo, ale asi to neumím a tak jsem za kousek přistál v Častrově. Samozřejmě chvíli po přistání na obloze naskákaly ukázkové kumuly. Při cestě zpět na mě na návsi babky halekali "mladíku", dělalo mi to dobře a tak jsem se s nimi na chvíli zdržel.

Při stopu mě nikdo nevzal a když jsem došel do další vesnice, sháněl jsem hospodu na dobrání tekutin. Prý žádnou nemají, ale ať si tam dojdu do jednoho baráku, že na dvoře čepují pivo. Tam jsem počkal na Zdenu a při cestě zpátky jsme krásný den ukončili na Chytrově při dobré večeři a krátké koupeli v místním rybníčku. Pěkné to bylo!

Poděkování patří hlavně všem vlekařům a řidičům, a jsme všichni rádi, že Milany to bezmotorové létání až tolik netlačí a raději svůj čas věnují těm závislejším. Kluci – DÍK!!!

Dodatečně mi přišly ty ztracené sobotní fotky - autoři František a Míra. Tak tady jsou: