V sobotu
18.8. v 11,30hod. byl domluvený sraz na Pěčíně, tak jsme s Tomášem neváhali a
ihned vyrazili. Zpočátku počasí nevypadalo dobře, obloha byla převážně
zadekovaná a termika zatím moc nefungovala. Našlo se pár zájemců, kteří se
pokoušeli uchytit, ale moc se jim nedařilo. Vlasta se nakonec chytil, vytočil
si přes 1200m a vydal se na přelet, ale jakmile opustil Pěčín, tak dál už to
bohužel nefungovalo, tak mu nezbývalo nic jiného, než přistát. Podmínky se
pomalu začínaly zlepšovat, tak Macek neváhal a skočil do toho a samozřejmě se
chytil, krásně si polítal, ale jen místně, protože to fungovalo jen nad
Pěčínem, jakmile se člověk vzdálil, tak tam už to nebylo. Tomáš mi řekl, ať to
jdu taky zkusit, že při nejhorším vyhniju. Jelikož létám teprve rok, tak už
netrpělivě čekám, kdy se mi konečně podaří utočit termiku v rovině a ta
chvíle nastala právě v sobotu. Po odepnutí na vleku jsem měla jen 315metrů
a tak jsem to otočila a letěla směrem k vodárně, po cestě se mi podařilo
otočit v klesáku, tak nad vodárnou mi vário ukazovalo jen 190metrů, už to
vypadalo, že zase vyhniju. Tomáš mi do vysílačky řekl, ať se pokusím tam ještě
chvilinku vydržet, protože se pole začínalo nahřívat a v tu chvíli to
přišlo.Vário začalo nepřetržitě pípat a já mohla začít točit, bojovala jsem ze
všech sil. Tomáš na mě volal, ať to nevzdám, že stoupám a dělám to dobře.
Pomalinku jsem se škrábala nahoru, neuvěřitelně krásný pocit, stoupáčky kolem 1
až 1,5m/s, místy i 2,5 nahoru. Najednou jsem se ocitla v 1100metrech a kochala
se krásnou krajinou a byla moc šťastná, že se mi to konečně podařilo se podívat
takhle vysoko. Na zemi vypukla panika a každý rozbaloval svého mazlíka a za
chvíli nás ve vzduchu létalo opravdu hodně. Tomáš se svým novým padáčkem
(Trendem III) se za mnou postupně vyškrábal a létali jsme spolu. Škoda že
nebylo přeletové počasí, mohli jsme letět spolu někam na přelet, tak snad někdy
příště. Po 1hod 30.min už mě tak bolela pravá ruka od točení stoupáků, že jsem
se rozhodla přistát .I když bych mohla točit zase doleva, tak to mi moc zatím
nejde, protože v pravé ruce mám větší cit, ale jednou se to určitě naučím.
Přistála jsem plná dojmů s neuvěřitelně krásnými zážitky podívat se tak
vysoko a pevně doufám, že se tam ještě podívám i klidně výše. Tento den
považuji za svůj největší úspěch, protože se mi konečně vyplnil můj dlouho
očekávaný sen. Ještě v noci jsem lítala!!!!!!!
http://www.pgv.cz/
foto Vlasta