Když mi v úterý 31.7.07 Milan před osmnáctou hodinou zavolal, že jdou lítat s krosnama, dlouho jsem nepřemýšlel. Zdena ani nestačila říct „ Tak kopni do vrtule a zmiz“ a byl jsem pryč. Po cestě mi bylo divný, že prapory na benzínce vlajou jako divý a mraky se honí ze strany na stranu. Říkal jsem si, že u nich bude pěkně a z internetu mají všechno zjištěný. Neměli!
Když jsem dojel do Želetavy, foukalo. Milan za pomoci Panti do toho skočil - na jednu stranu se to ploužilo a na druhou to letělo jako stíhačka, která od nás nedaleko proletěla. Milan přistál a divil se, kde se tu vzala. Panťa zavolal do Náměště a světe div se, měli to tam aktivované na celý den (TRA 53). Mezi tím dorazil František a stroje jsme už měli připravené. Přeci nebudeme balit?!
Nastartovali jsme a prostor podletěli ve směru na jih. Chvílema svítilo sluníčko a vítr a termické bubliny ze začátku nepřispívaly k tomu pravému olejovému létání. Různě jsme poletovali, fotili se, podívali se nad Jemnici a pak letěli ve směru na Vranov.
Kousek před Bítovem to ale Milan utnul a po 20. hodině přistál v Uherčicích (jak jsme později zjistili, měl tam příbuzné a chtěl se jim ukázat). Pozemní personál tentokrát zajišťoval Panťa, celou dobu jel za náma a tak když jsme přistávali, už tam čekal. U mě se teda tomu nedá říct přistání. Prvně se mi zdálo, že to pod nohama moc utíká a tak jsem přebrzdil křídlo a kolmo dopadl na nohy. To jsem neustál a parakotoul se mi nějak nepovedl udělat. Helma a rám mě zastavili. Je znát, že jsem s krosnou dlouho netrénoval! Možná to seismologové někde zachytili a nyní si lámou hlavu, kde se ty otřesy vzaly.
Ještě byl trochu problém nacpat tři krosny do Vanety, ale naše generace zvládala ježka v kleci a tak jsme si poradili taky. Návrat do Želetavy s vyprávěním zážitků byl pěknou tečkou za prolítaným večerem.
http://www.pgv.cz/