Den plný zázraků
 
Jsou dny, kdy člověk skvěle polítá. Jsou dny, kdy člověk nepolítá a jsou taky dny, kdy se človíček dře, vydrží ve vzduchu 2 hoďky, uletí 20 km a přesto zažije den plný zázraků.... Mně se něco takového přihodilo minulý čtvrtek.

     Ten čtvrtek vypadalo nebe jak malované.... pořádala se akce - tandemové létání pro firmu NESS z Brna (viz. www.paragliding-vysocina.cz) a já zajišťovala asistenci při přípravě letuchtivých pasažérů. Domluvila jsem se, že bych se přes poledne, kdy půjdou lidičky na oběd, povozila v termice. Těsně před polednem, kdy jsme s Metůdem už byli připraveni na start a zbývaly jen 3 poslední dopolední starty, se na navijáku rozbila poloosa. Honza vymyslel, že se to musí zkusit s odvijákem a my se můžeme vycuknout coby zkušební piloti.

     Ve vzduchu jsem hned potkala stoupák, který tam chodil celé dopoledne....  Ale bylo to takové vlahé, žádný přesvědčivý výtah, jen tak do 2.100 n.m. a to s notnou dávkou trpělivosti... Lítala jsem kolem Metůda a nemohla ho dostoupat. Kam se hnul, měl mě za sebou jako kachničku na provázku. Pak se pustil kousek blíž ke kempu a já si usmyslela, že to zkusím nad Rohoznou. Šmidlila jsem nějakou jedničku, když ke mě přilítl dravec, který se už na mě nemohl dívat a za ním další. Ukázali mi, že se s tím peru 10 m od slušného zvedu. Když jsem se ze země zvedla do 2.000 n.m., zaslechla jsem ve vysílačce, jak nás Honza volá, že se bude přejíždět na Nové Dvory, kde jsou kluci ze Želetavy a vypomůžou nám s vleky.

    Metůd se rozhodl přistát a jít se potápět. Taky jsem se rozhodla to vzdát a obrátila mazlíka směrem ke kempu. Ale nad kempem to pěkně chodilo a vzhledem k tomu, že byly už 3 hoďky, tak jsem se nechala zlákat a nahlásila do vysílačky, že zůstanu ve vzduchu a na Nový Dvory doletím.... no a zbytek dostopuju.... Honza sbalil věci a odjel.

     Snažila jsem se proti větru protlačit na jih, ale vítr si nemyslel, že to je dobrý nápad a tlačil mě na sever, prý je tam taky pěkně.... Po 3/4 hod. marného boje se ve mě ozvalo svědomí, že místo abych asistovala, tak tu zkouším uzavřít trať, která se uzavřít při tomhle větru stejně nedá... Vzdala jsem to, svědomí je potvora... Otočila jsem to směrem na Kostelec (je tam výpadovka na Telč) a pelášila po větru.

     Pode mnou to pěkně uhánělo, začala jsem klesat a vybírala jsem si místo na přistání... Přede mnou pole a za ním louka jak malovaná, ta byla na přistání skvělá. Ale nějak mi to nevyšlo. Nevím jestli to znáte, ale přistání po větru do pole nezralých makovic není z nejpříjemnějších..... Po "přistání" jsem spočítala boule a odřeniny a začala bojovat s nezkrotnými paličkami. Zjistila jsem, že pole mě jen tak dobrovolně nepustí. Zkontrolovala jsem vyoranou brázdu, vysvlékla se z postroje a mrkla na telefon, kdo že mi to během letu 3x volal a SMSskoval - Metůd. Šupla jsem telefon do kapsy a dobře 20 minut vyprošťovala mazánka ze zajetí. Sbalila batoh a mokrá až... prostě všude, jsem se začala shánět po mobilu, abych nahlásila Honzovi, že jsem v POHO přistála a peláším za ním.

     Ale ouha, mobil nikde. Zběsile jsem vyhazovala všechny sbalené věci a opět rozbalovala mazlíka, nebyl nikde.... Dřepla jsem si na pole a přemýšlela, co mám dělat.... Kdyby tak někdo zavolal, ale jak dát někomu vědět. Přeci jen bez mobilu se těžko někomu volá, ať mi zavolá, že jo.... A v tom se stal zázrak, kus ode mě v poli začal zvonit můj mobil.... Na druhé straně byl Metůd, který mi volal, že kdybych potřebovala svoz a on nebyl zrovna pod vodou, že pro mě zajede....  Prostě jak sen, ještě nikoho jsem tak ráda neslyšela. Sbalila jsem všechny rozházené věci a vydala se napříč polem k civilizaci...

     Dohrabala jsem se přes dvě celkem rozlehlý pole do vesnice. První lidi, které jsem potkala, byli dva chlapíci, kteří popíjeli na zahradě nějaké pivko. Pozdravila jsem a poprosila, jestli by mě neprozradili, kde najdu železniční zastávku, odkud mě odveze vlak do Telče. Koukli na sebe a jeden se zeptal odkud jsem se tam vzala? Řekla jsem, že jsem přiletěla z Černova. "Vy jste čarodějnice...?" zeptali se. Řekla jsem, že i to je možný, prostě jsem přiletěla... Tázající chlapík se usmál a prohlásil, že mi samozřejmě pomůžou. To byl další zázrak toho dne, první lidi a hned odvoz, to se mi ještě nestalo. Naložili mě do auta a odvezli do Kostelce na vlak, který jel za půl hoďky a to přímo do Slavonic.

         Než jsem dojela do Telče, tak volal Vaňous, ať vystoupím na první zastávce v Dačicích, že tam na mě počkají se Zdenkou a odvezou mě přímo na Nový Dvory... No není to jak sen? Prostě jsou dny, který jsou plný zázraků..... a pro mě to byl čtvrtek na sv. Annu, kdy mívala svátek moje babička.....

JaHo Ja
http://www.pgv.cz/