Víkend 16. a 17.6.07 nebyl zase tak špatný. Sice na sobotu předpovídali větrno, což se i potvrdilo, ale my se díky tomu dostali se známými na splavování Dyje - z Dačic do Janova. Nevím kolik to bylo kilometrů (bohužel GPSku jsem si nechal doma), ale podle toho jak nás bolely ruce, tak se už muselo blížit Středozemní moře. Navečer jsme si ještě vyzkoušeli slaňování skal a večerní opékání buřtů s nějakým tím pivíčkem nás dorazilo.
Neděle vypadala slušně, ale už brzo ráno naskakovaly mráčky a po poledni bylo překumulováno. Byl problém trefit impuls, kdy to zrovna táhne nahoru. Navíc při zemi bylo téměř bezvětří a do toho chodily silnější termické závany, jenže při startu většinou z druhé strany. Zrovna Miloš při prvním startu po chvíli na vleku ztrácel výšku a vypadalo to, že ho protáhnou kukuřicí. To bylo ku…, když řval na odvijákaře aby přidali, jenže Mácovo auto nemá zrychlení z 0 na 100 za 6 vteřin!
Zkoušeli jsme to na více frontách, část věřila Pěčínu – tam byl odviják se Želetavákama a část Novým Dvorům – tam byl Mackův odviják. Já, Ivoš, Olda a Míra jsme byli na Dvorech, do toho nás hlídaly manželky, které z nás nespustily oči (prý).
Na druhý pokus jsem se chytil a pěkně zvedal. Po chvíli krásný klidný třímetr a místy to skočilo i přes 5m/s. Výška krásně přibývala, ale okolí se zastiňovalo. Mazal jsem dál na Budíškovice, vše už bylo ve stínu, ale ještě to fungovalo. Asi jsem ještě chytl konec termiky a dostal se až pod základnu. Bylo to přes 2500m n.m. Tam už bylo i chladno. Díval jsem se směrem na Pěčín, jestli někoho neuvidím, ale díky přítmí a vzdálenosti jsem toho moc nerozeznával. Navíc vysílačku z nich nikdo nepoužíval, alespoň na té frekvenci. Místo toho jsem neustále slyšel někoho jiného, jak někde vlekají. Na můj dotaz kdo to je a kde jsou, řekl jen jméno a že vlekají na silnici a že ani neví kde. Více jsem se nedozvěděl. Třeba to jen bylo tajné.
Kus jsem se bezplatně vezl pod základnama, pak to všechno vyhaslo a já nevěděl kam letět. Na chvíli jsem se ještě přidržel za Novou Říší, kde se sluníčko podívalo na stráně tak na dvě minuty, pak pár metrů přibral u Předína, ale ten velký mrak nade mnou zastiňoval vše, kam jsem mohl letět. Pustil jsem to tedy přes Opatov a přistál v Brtničce. Jen 33,9 km, ale pěkných!
Při slíkání jsem se divil, proč jsem se v sedačce tak moc zpotil. Od trenek až na vrch kombinézy. Brzo jsem zjistil, že mi v pultíku praskla plechovka s pivem. Sušení všech dokladů, peněz, stravenek apod. jsem si užil až do rána. Některé texty a pár razítek už nikdo nepřečte.
V Brtničce jsem taky viděl krásný veliký rybník a těšil se na koupání. Přeci jen to pivo mezi nohama není nic moc a kdo by s tím šel na stopa? Jenže rybník byl oplocený a patří k nějakému areálu, ale nenašel jsem žádný nápis, tak nevím co to bylo.
Zdenča
pro mne přijela a při cestě zpátky jsme se ještě
stavili na Pěčíně. V tu
chvíli (bylo k páté hodině)
se tam ve vzduchu ještě honily čtyři hadry a
Olda byl někde na přeletu. Počkali jsme si na Milošovo
přistání na baletku a
při cestě domů ještě vyzkoušeli to nově
otevřené Dačické koupaliště. Nad
koupalištěm od budky plavčíka
s ostřížím zrakem na vše
dohlížel Petr Hečka.
Prý je tam jen tak, s plavčíkem
nemá nic společného, ale po celou dobu
našeho pobytu v areálu se odtamtud ani
nehnul. Tak nevím nevím?
Pěkné
to bylo!