To byl zase povedený víkend!! Jelikož nám přijela vzácná návštěva, musel jsem jim dát přednost před lítáním. V sobotu jsme tedy vyrazili na Vranov a jen tak nenápadně jsem do kufru propašoval padáček. Co kdyby !?!
Ano, bylo tam krásně! Je pravda, že nejsem žádný závislák, ale jelikož jsme se zavčas vraceli domů, vzali jsme to přes Pěčín. Jéééé, tam bylo lidí a těch hadrů!
Jenže většina posedávala nebo postávala. Ne že bych jim to přál, ale potěšili mě, když řekli, že jsem o nic nepřišel, že to stejně moc nelítá. Navíc že se prý mám nachystat, že mě tam bez čekání cuknou. Přeci jenom se najdou dobří kamarádi. Chvíli to vypadalo nadějně, ale pak to vyhaslo a všichni padali dolů. Jen ti, co měli nad kilometr, a těch nebylo moc, si to užívali dál. Udržel jsem se jen půl hodinky ve vzduchu, ale bylo to fajn. Sbalil jsem a honem se šel zase věnovat návštěvě.
Ovšem neděle 20.5.07 se tak krásně vyloupla, že po poledni jsem se doma se všemi rozloučil a mazal na Pěčín. První co bylo po příjezdu, tak že u jednoho odvijáku je prasklá šňůra a u druhého celá odmotaná. Taky pěkný začátek. Prvně jsem pomohl opravit šňůru, pak se otočil za Pěčín pro Honzu a pak hurá do vzduchu. Přede mnou startoval tandem - Olda se Šárkou a po mě Charlie.
Olda nabíral pěkně výšku, já už hůř a Charlie měl velké problémy. Postupně jsme se přibližovali k Mrákotínu, Olda se Šárkou přeskakovali z jedné základny na druhou, já uprostřed a Charlie se stále plazil nízko nad zemí.
Před Javořicí se mi všichni ztratili. Mezi Javořicí a Počátkami jsem se pracně zachraňoval a v tom se mi ozval Charlie, že letí vysoko nade mnou. Vůbec nevím, kde se tam vzal, spíš jsem myslel, že někde vyhnil. Zato Olda se Šárkou, o kterých jsem myslel, že už jsou bez problémů hodně daleko, se mi ozvali, že přistáli v Klátovci (22,55km). Oldovi vypovědělo službu vário. Škoda.
Nad Žirovnicí se mi ve vysílačce ozvalo: “Vlasto, to jsi ty a kdo je tak vysoko nad tebou?“. Byl to Tomášův táta (nevím proč nelítal?) a pozoroval nás ze země. Ještě jsem po něm chtěl, ať mi poradí, kde to tam u nich chodí, ale nechtěl mi to prozradit. Asi si to nechává pro sebe!
Charlie to se mnou vydržel někam ke Kamenici, ale asi když zjistil, že s ním nedokážu udržet krok, letěl napřed a tak se mi definitivně ztratil. Za Kamenicí jsem konečně potkal ten pravý stoupáček, který mě pořádně zvedl, místy i ze sedačky. Do té doby to nebylo nic moc.
Přelétával jsem letiště Kámen. Zdáli to vypadalo, že je na ploše letadlo, ale pak jsem zjistil, že jsou to namalované kříže, že je tam zákaz přistání.
Mezi Mladou Vožicí a Voticemi byla velká modrá díra, navíc jsem se musel vyhýbat zakázanému prostoru LKP5, podlétával jsem TMA V, nad hlavou mi prolétávala přistávající letadla a tak jsem z toho byl trochu nervózní. U Votic už jsem měl vyhlídnutý plácek na přistání a ještě jedno místo, že když to tam nebude, tak je konec. Vynadal jsem Termoskovi a bylo to tam!!! Krásné, klidné, pohodové stoupání, kdy jsem měl namotanou levou řidičku, v pravé ruce foťák a v klidu se kochal a fotil.
Dostoupal jsem až pod základnu a letěl ve spídu na Sedlčany. Tam už byla vidět kroutící se Vltava a v dáli Praha. Nechal jsem se trochu unést tím pohledem, ale pískající vário mínus 5,5m/s mě rychle vrátilo do reality.
Chvíli to vypadalo, že Slapskou přehradu už nepřeskočím, ale povedlo se! Opět jsem fotil jak o život a nevěnoval se řízení, hlavně jak letět dál.
Letěl jsem po hraně TMA III už v malé výšce, ale tam, kde jsem se chtěl zachraňovat, byly vodiče VVN (před tím jsem si jich nevšiml!!!) a tak jsem po třech hodinách a čtyřiceti minutách přistál za Libčicemi. Přitom termika stále fungovala a mráčky naskakovaly. Ale pěkné to bylo!!! Navíc to konečně byla má poprvé překročená STOVKA (114,75km)! Tak jsem se přeci jen dočkal. Teď už můžu v klidu umřít.
Cesta
domů už byla
horší. Na dvakrát jsem se
dostal stopem do Sedlčan, dále na výpadovce mě už
nikdo nevzal. Do toho se
ozval Vlasta Puczoch, že přistál kousek před Vltavou a tak,
když pro mne dojela
Zdena, jsme vyzvedli i jeho. Měl velkou radost, byla to taky jeho
první STOVKA
u nás (107,86km)! Při cestě zpátky jsme se ještě
v Táboře sešli
s JaHovými,
kteří si oba taky ulítli pěknou trasu. Jana (92,23km)
dokonce přelétla Honzu (88,53km) a ta radost na ni byla vidět.
Vlasta
http://www.pgv.cz/
