Jak začít. Konečně skončilo cvičení, opadly deště a Radek hlásí - mám vrtuli. Dokonce i rám, který putoval nezvykle dlouho, ale našel cestu. A tak Radek, který snad dva měsíce dělal pozemní personál, dal výpověď a že chce taky nahoru. Takže ráno zvoní budík a já vyrážím. V 5:30 hod. mám bejt u Radka, kde nakládáme a vyrážíme na naši oblíbenou plochu u Těšenova.
Po chvilce montáže a rozjímání vyrážíme nahoru, to byl krásnej olej. Taky jsem dlouho utíkal, zatímco se Radek vezl (jako vždycky poslední dobou). Já mu slibuji, že mu vypustím kola, jen aby to tak rychle nejezdilo.
Krásné
ráno, klidný let, dokonce i pěkný
stoupaček jsem si u Cerekve našel. Pěkně jsem
se točil než jsem se zastavil a pomalu stoupal jak ve
výtahu, jenže já měl plný
plyn a stál na místě.
Krásné je stoupat, ale dlouho to
človíčka nebaví, když
nemůže vpřed. A tak po 15-20min jsem si vzpomněl na Lád'u,
který dobře říká: „Když
to nejde vrchem, musíme spodem“ a tak jsem nerad
začal klesat a čekal, až se prosadím
vpřed. To se podařilo a kupodivu jsem se zdárně
proplížil zpět, kde už byl
Radek dole. Tak jsem taky přistál - i když bez
své oblíbené disciplíny -
volný let bez motoru. Ta rosa taky dobře klouzala a tak jsem
v ten okamžik
Radkovi záviděl kolečka!
Petr
Tichý