Pecin 21.a 22.4.07

Postupně přijížděli další a můj druhý pokus o odlet skončil pod Bábou. V tom mi volá Olda na mobil, jestli pod tou Bábou jsem já, že letí nade mnou, bylo tam slyšet i stoupající vário, já si můžu krk vykroutit, ale Oldu nevidím. Po čase jsem se dozvěděl, že od Máci o mě věděl a ač si doma užíval pohody v křesílku, nebyl líný a vytáhl vário, k tomu ventilátor a zavolal, jen aby mě pozlobil.

Pěkný zážitek byl, když se Zbyněk zachraňoval v Hříšici nad sadem. Většina si myslela, že tam zůstane, někteří se na to i těšili, ale Zbyněk je dobrý pilot, prvně se zvedl a když už to nešlo, přistál mimo. Jenže pak se vrátil s tlupou dětí. Najdete ho mezi nimi?

Jak Miloš zjistil, chodilo to jenom nad polema mezi Hříšicí a Pěčínem. Vždycky si něco vytočil, prvně to vzal na Dačice, tam klesal, vrátil se, přitočil, letěl na Telč, zase ztrácel, vrátil se, přitočil, letěl na Bábu atd. atd. Nakonec po více jak hodině přistával na uších. Takže ostatní poletovali taky jen po malém okolí, ale už se tak dlouho neudrželi, protože se nebe zatahovalo vysokou oblačností a stoupáky byly takové nijaké.

Ještě jsme si vyzkoušeli jiné padáky, prvně Miloš Marečkův, později i já, Mareček zase Víťovu Vegu s mojí sedačkou a váriem.

Když Zbyněk opustil děti a odjel, vyrazili za mnou a vypadalo to, že je to baví. Vydrželi s náma celé odpoledne. Ještě ve čtyři hodiny se chytil Máca a povozil se přes půl hodinky. Po přistání byl evidentně spokojený.

Když jsme dolétali, Máca nás vytáhl do jejich domácí hospůdky do Bílkova. A bylo tam pěkně. Miloš zavzpomínal na naše začátky, kdy ten, kdo nejlépe polétal, tak platil útratu. A ten den opravdu nejlépe polétal Miloš. Dali jsme grilovaného buřta a něco k pití. Došlo i na doutníčky! Miloši, děkujeme.

Máca si vzal telefonní číslo do hospody, aby jsme si příště mohli večeři předobjednat. Všichni víme, co znamená, když se řekne, že si dáme číslo do mobilu, ovšem u Máci je to jinak. Sbalil papírek s číslem a vložil ho do obalu za mobil. Už jich tam má několik!

Při rozchodu jsme se ještě domluvili, že v neděli zůstaneme doma, že létání už bude jen horší.

V neděli přijeli i JaHovi. Prvně vyměnili šňůru a pak hurá na létání.

Já se prvně dostal přes 800m a když jsem viděl Janu Krátkou, jak se zvedá, letěl jsem za ní, že poletíme spolu. Ale asi nechtěla. Kus jsme spolu nastoupali a pak mi uletěla na Telč. Já teda letěl sám ve směru na Javořici.

Netrvalo to dlouho a přistávám za Zadním Vydří. Po chvíli mi volá Jana, že už taky přistála a když jsem se jí zeptal, proč mi uletěla, tak že prý chtěla ochutnat vyhlášenou domácí zmrzlinu z Telče. Nade mnou prolétá Miloš a pak Olda. Chvíli to vypadalo, že pojede se mnou zpět, ale pak se vyhrabal a mazal dál.

Zbyněk Daňhel byl tak hodný, že pro mě přijel a když jsme objevili Janu, odměnila se nám taky zmrzlinou. Po cestě domů jsme ještě na poli objevili Pavla a velice rád se s Janou mačkal na zadním sedadle. Byl tam takový pohyb, že i fotka je rozmazaná.

Olda se ozval, že přeletěl Javořici a o kus dál přistál (zapoměl jsem název obce). O Milošovi nic nevěděl, prý ho viděl těsně nad zemí, že už okopával šišky a pak ho ztratil.

A víte proč to Honzovi tak létá? Bere pravidelně doping - viz foto. Když už to nikomu nešlo, opět se zvedl už snad z 50m výšky nad polem a přistál si někde za Telčí. Asi taky na zmrzlinu.

Běžel jeden vlek za druhým, zájemců odpoledne bylo hodně, až se Mišpulín přehříval. Po dlouhé době se na konci vlekací dráhy utrhl pěkný stupák a do něho jsem vtáhl Ivaka Klusáčka. Hned po odpojení nabíral výšku, jenže pak koukám, jak letí dál a jak točí k zemi ostrou spirálu. Divili jsme se, ale že mu prý zrovna došly baterky ve váriu a tak si to chtěl užít jinak. To je ta příprava.

Když Jana potřebovala sundat odviják z jejich auta, aby dojela pro Honzu, našlo se dost radilů, ale dělat musela skoro sama. Jo když pořád chtějí tu rovnoprávnost ....

Konečně se taky ozval Miloš, že přistál u Pelhřimova a kde jsme my, jestli tam nepojede nějaké auto. Pogratuloval jsem mu opět k nejlepšímu výkonu a potěšil ho, že vrátit se musí sám. Takže vyrazil na autobus a do Hradce pro něho dojela matka. Večer se u nás doma zastavil a vypadal velice spokojeně. Taky mu to dalo přes 40km! Co, Leni, mělo to nějaký vliv? Jo a abych nezapoměl, GPS přitom zapínal až někde vysoko nad Velkým Pěčínem.

Jak se Honza vrátil, vytáhl ještě nový tandem a svezl Tomášovu známou (nebo příbuznou?). Udrželi se tam 15 minut a to už bylo půl šesté! Vypadala spokojeně, ale přihlášku do kurzu nám podepsat nechtěla. Máca nás opět vytáhl do jejich hospody, Pavel naváděl Janu, jak má zaparkovat (jeho gesta vypadala jak na letadlové lodi) a buřtem na grilu nikdo nepohrdnul.