V sobotu 14.4.07 jsem měl po ránu domluvené focení dačické fabriky TRW. Už když jsem si v 8 hodin připravoval krosnu, moc se mi to pofukování nelíbilo. Po startu to se mnou už pěkně šilo, až jsem se i bál, udělal jsem pár snímků z menší výšky, to aby v pozadí byly taky Dačice, ale jak jsem se pracně zvedal, přestávalo to proti větru letět. Ve 300m jsem stál na místě. Takže focení jsem vzdal a při návratu na letiště jsem si ještě vyfotil hřbitov, v té chvíli se mi to zdálo příznačné.

 

Jakmile jsem přistál, koukám na SMS o počasí a Svratouch v 8 hod. hlásil 10m/s. O to víc mě překvapilo. že přišla další SMS, která svolávala všechny nadšence hadrového létání do Pěčína. Říkal jsem jim, že je to nesmysl, ale prý vítr už bude klesat.

V poledne jsme se sešli v hojném počtu na Pěčíně. Petr dovezl nové auto, které bychom mohli využívat na výlety za létáním. Všichni se samozřejmě běželi podívat, o to větší bylo překvapení, že je to jen na stání (ale pro hodně lidí). Asi nebudeme jezdit daleko!

 

Vítr stále dost pofukoval a tak se sedělo, povídalo, vytáhl se i dráček a rádiem řízené letadýlko. První kdo vytáhl padáček byl Milan a nechal se alespoň tlačit. Pak se přidávali další a trénovali vodění padáčku. Né vždy jsme nad větrem vyhráli.

 
 
 
 
 
 

Vítr chvílema trošinku klesal a tak první do toho šel Charlie a druhý Vlasta Puczoch. Starty nebyly ukázkové, ale po odpoutání od odvijáku stoupali a mizeli v dáli. Přitom jsem na place vyslechl rozhovory o tom, že to nemůže fungovat, že podle grafů ani žádná termika nemůže být a podle ČHMÚ to bude jenom stabilní. Pak věřte odborníkům.

 
 
 

Když jsem startoval já, už na odvijáku byly znát pěkné stoupavé proudy a byly snad celou cestu (max.7.5 m/s). Na konci jsem měl přes 600m a hned jsem to točil dál. Nahoře už tolik nefoukalo a pohled na přistávačku z kilometrové výšky je nádherný.

 

Za Malým Pěčínem to šlo už jen dolů a chytil jsem se až nad Hájem u Lipové (pro místní Famelka). Termika byla podle mne dost rozbitá a byl problém se v ní udržet. Nebo to bude rukama! U Řečice jsem už měl 1870 m n.m., což bylo pro mne ten den maximum. Pod sebou  jsem už na zemi viděl Vlastu, který se vysílačkou loučil s Charliem, který letěl kus přede mnou. Za chvíli jsem minul Studenou a Strmilov. 

 
 

 

Ještě u Jarošova mi bylo hej, ale pak to šlo dolů a můj předpoklad, že se na hřebínku u Lodhéřova zvednu, se nepotvrdil. Tam jsem konečně uviděl Charlieho, který mi po cestě vysílačkou říkal, že mě vidí, ale já jeho ne. Jenže měl pěknou výšku (taky mi zase zmizel) a já se zachytával v bublinkách a postupně se v malé výšce posouval k zámečku Červená Lhota. Vzpomněl jsem si na Termosku a prosil ho, že si to nutně potřebuju vyfotit. Asi to vzal moc vážně, protože když jsem si ho fotil alespoň z dálky, chytl mě stoupák a rval mě nahoru. Letmým pohledem jsem uviděl 5,5 m/s, jen jsem levou rukou přitáhl řidičku a než se zasunul objektiv a foťák zmizel v kapse, byl jsem o pěkný kus výš. V pohodě jsem si přibral 700 m, ale to jsem netušil, že to je můj poslední stoupáček. Hluboko pode mnou letělo letadlo, které asi provádělo vyhlídkové lety z nedalekého Jindřichova Hradce a vypadalo jak malý modýlek.
 

 
 
 
   

No a pak mě už čekalo přistání. Chvilku jsem se ještě přidržel nad jedním lesíkem u Zvěrotic, zdáli se podíval na Tábor, tiše se s ním rozloučil, obletěl Dvorce a pak pohodičkově přistál na louce za Tučapy. Charlie, i když měl slušnou výšku a byl o kus dál, otočil to a vrátil se za mnou. Štamprdlička a pěkně rozkvedlané, ale vychlazené plechovkové nám přišlo vhod.

 
 

Věřili jsme pověrám, že kde je kostel, tam je i hospoda. Sbalili jsme a vydali se hladoví do Tučap. Velký kostel a pěkný hřbitov měli, ale hospoda byla zavřená. Ještě že nám místní poradili, že se tam na hřišti koná téměř mezinárodní fotbalové klání a že tam mají buřty i pivo.

 
 
 

Zdenča si nás na hřišti vyzvedla a dovezla zpět do Pěčína, kde už Milanové proháněli krosny. Ani pořádně nevím, kdo kam doletěl. Podle ČPP má Jana Krátká 27,75 km, já 56,70 km a Charlie 61,42 km. Vy další mi můžete napsat a já to sem přidám.

      

Den jsme ukončili v Dačické pizzérii s konstatováním - PĚKNÉ TO BYLO!

V neděli se také létalo, ale už byl větší problém se chytit, stoupáky byly slabé a maximálně do dvou metříků a i když na počasí všichni nadávali, bylo několik pěkných přeletů. Nebyly tak dlouhé, ale o to více vybojované. Máca si klidně doletěl nad náš barák do Peče (provokatér) a přistál na místním hřišti (ale pivo a buřta nedostal), Olda, Pavel Lacina, Jana a Honza taky uletěli (možná jsem ještě na někoho zapomněl - napište mi). Všem asi vytřel zrak Stříbrňák, protože ten to údajně natáhl k Nové Bystřici. Gratulujme, příště platíš pivo!

 
 
 
 
 

Vlasta
http://www.pgv.cz/