V úterý večer 13.3.07 jsme vyrazili na lítací výlet do Itálie. Jana, Honza, Olda, Zdena a já. Po třetí ráno jsme dorazili do kempu v Bassánu, dolní část předělávají, ale nad pizzerkou byla spousta místa. Bylo tam jen pár Čechů a několik nedopitých láhví. Dali jsme si něco na zahřátí, postavili stan a vydali se na kutě.

Ráno nás probudilo sluníčko na jasné obloze a tak jsme se všichni těšili na letošní první termické polítání v horách. Postupně přijížděla další auta s našima padáčkářema. Některé jsme znali, s jinými se postupně seznamovali (hlavně večer u vínka). Dorazil i Míra Mareček, aby si s kurzem rozšířil piloťák na B, a Zbyněk Němec. Ten když k ránu přijížděl, tak je prý dohnali a zastavili policajti a museli ukázat, co to vezou za krabici. Měl tam svůj nový padáček.

V poledne jsme postupně startovali u koberců a bez problémů se zachytávali v termice. Poletovali jsme si až za památník a zase zpátky na malou Grappu, někteří přeskakovali dál přes údolí a zase zpět. Dohlednost byla pěkná, bylo vidět přes celé údolí u Feltre, jen kdyby ty dostupy byly trochu větší, abychom se bez problémů dostali nad památník, který byl ještě pod sněhem. Třeba příště. Přistávalo se po dvou, třech hodinách, jak se komu chtělo a žaludek dovolil. U některých pro nezvyklé jarní houpání, u jiných kvůli hladu (nebo žízni na pivo).

Večer Honza vyndal notebook a zájemcům stahoval z GPS uletěné tratě. Někteří šťouralové tvrdili, že těm lepším to chtěl smazat – což se nepotvrdilo.

Ve čtvrtek bylo zase hezky, ale během dne postupně přibývala klasická Bassánská mlha. Po ránu jsme díky dobíjení různých baterek nenastartovali Mobidička. Nikdo přeci nemohl nečekat tak rychlý příchod jara a tudíž nemohl mít všechno přichystané a nabité J. Jenže tolik chytrých techniků pohromadě si s tím hravě poradilo – trvalo to asi jenom ½ hoďky.

Tentokrát jsme startovali až u památníku. Vypadalo to, že se nikomu moc do vzduchu nechtělo a tak jsem odstartoval první s tím, že je budu ze vzduchu postupně fotit a filmovat. Jenže mě nechali dobu poletovat a v nestřeženém okamžiku do toho naskákali, vytočili základu do prvního pořádného kumulu toho dne a uletěli mi pryč. Patří se na ně vyprdnout, nikdo nechce udělat fotku. Ještě že ten Olda se nade mnou občas slituje a zapózuje mi. Jen čekáme, kdy nám to nevyjde a trošku si do sebe drcneme.

Opět se po několikahodinovém létání na přistávačce vykládalo a vykládalo kdo to jak letěl, kde co potkal, kde to měl jen tak tak atd.atd.

Večer jsme si zase pochvalovali lítání a na ráno naplánovali balení s tím, že se pokusíme přeletět do Aviána. Je to asi kolem 70km a že Zdenča pojede autem a bude odpadlíky postupně sbírat.

V pátek ráno to ale už nevypadalo tak nadějně. Mlhavý závoj nám trochu kazil nadšení a když se na startu u památníku ještě k tomu přidal Olda, že to není na žádný přeskok a že si dáme spicha na rogalistický přistávačce, prvotní nadšení opadávalo. Nakonec jsme se dohodli, že to risknem a kdo kam doletí, tam doletí. Zdena dostala nelehký úkol nás pak najít. Chudák. Ale nesla to statečně!

Na let do Aviána se s náma vydala taky Monča a Tomáš Svobodovi. Jen škoda, že Tomáš startoval jinde a dřív a tak jsme o něm nevěděli a nemohli se ho chytit a využít jeho zkušeností, protože on tam už prý několikrát letěl (i když alespoň nějaké teoretické rady nám dával večer u vínka, ale kdo si to má do rána pamatovat, že).

Opět jsem startoval první a jelikož to nahoru nechodilo, dal jsem se hned na cestu. Při přeskoku prvního údolí to nevypadalo nadějně, ale odvážnému štěstí přeje. Potkávám dva padáky, ten přede mnou (bílý s červeným S - asi David Dusík) se zvedá rychle  už při přímém letu kolem svahu, když tam dorazím já, tak už to hobluju a ten za mnou (černo žlutý - asi David Dusík) zůstává dlouho dole. Po zvednutí letím dál, mírné svahy se stromy bez listí nic moc nedávají, potkávám dalšího nadšence, chvíli kroužíme spolu, žádná sláva, letím dál, on po chvíli za mnou, ale to neví, že tam taky nic není a já mažu na konec, abych alespoň zahlédl řeku Piávu, o které jsem několikrát slyšel, ale z výšky ještě neviděl.

Na konci potkávám slabé stoupání, ale spíš se jen posunuju blíže k údolí, než abych nabíral výšku. Usoudil jsem, že řeku už přeskočím, nafotím a přistanu za ní. Ve vysílačce slyším Honzu, jak naviguje Janu, jenže to ještě neví, že ta má vybitou vysílačku a tak si letí podle svého.

Ovšem za řekou mě čekalo překvapení. Nejenže jsem tam opravdu doletěl v malé výšce, ale díky vinicím nebylo kde přistát. Zahodil jsem foťák a opravdu se snažil vyškrábat po stráni. V tom se ve vysílačce ozval Olda, že jde na přeskok a že mě vidí a ať se koukám z toho vyhrabat.

Za jedinou vhodnou přistávačku bych považoval hřiště, bylo kousek dál a tak jsem si ho dříve nevšiml. Naštěstí jsem se už zvedal a za rohem potkal výživný stoupáček. I když Olda doletěl ve větší výšce než já, když se dostal pode mne, už ten správný výtah nestihl. Tam jsem ho viděl naposled. To nemyslím, jako že by to nepřežil, ale už jsme se nepotkali a ani neslyšeli.

Dál jsem nevěděl, jestli je lepší letět po hřebínku k hlavnímu vrcholu nebo to přeskočit. Zvolil jsem druhou variantu, ale to asi nebylo dobře. Sice jsem letěl dál, místama se zvedal, ale nedostal jsem se už tak vysoko a musel postupně přeskakovat příčný žebírka. Za jedním jsem v údolí uviděl nad městem pěkný hrádeček a rozhodl se, že si ho musím vyfotit. To se mi sice povedlo, ale už jsem se nevysbíral a kousek za Follinou po 33km přistál. Přesněji za Murou.

Jelikož dohlednost nebyla nic moc, mlžný opar všude a ve vysílačce se už dávno nikdo neozýval, pojal jsem podezření, že už nikdo neletí. Zdeně jsem nahlásil přistání, přibližně popsal cestu, sbalil, došel k silnici, lehl si na bágl, dal svačinu a pivo a počkal na odvoz. Po delší době se přiřítil vůz, v něm se Zdenou Monika – prý přistála před Piávou, a Jana, která za řekou našla ještě jeden plac na přistání. Ovšem Olda si s Honzou klidně ještě někde lítali a nechali mě ženskejm na pospas. Ještě že něco vydržím. Alespoň jsem pochválil Zdenu, že i když neznala cestu, nikdy tudy nejela, dokonce potkala neznačenou objížďku, přeci jen se se svěřeným úkolem vzorně vypořádala.

Na další cestě k Aviánu navigovala Jana a taky pěkně. Italové si asi s nějakým značením cest nedělají velký problémy. Pak se ozval Olda, který doletěl až za dálnici  a nakonec jsme ho díky souřadnicím GPS taky našli. Honzovi chyběly jen 3km a doletěl by do Aviána (16.3.), no a jako jediný to doletěl Tomáš. Jen měli s Mončou trochu problém, protože jejich autíčko teprve někdo vezl a tak nic sebou neměli. My jsme se nad nima slitovali, jen nevím, jestli toho nelitovali. K večeři jsme si totiž dělali minutky z vepřového, ale jelikož bylo málo oleje, podlévali se vínem a Becherovkou. To bylo jídlo …. Tomáš nám při tom povyprávěl, jak se vracel stopem s nějakým zkouřeným Siciliánem a černochem, kteří to valili silničkama 120 a ujeli i hlídce policajtů.

V sobotu ráno bylo v Aviánu krásně. Kemp je to taky pěkný, přistávačka hned vedle,  jen to má malou vadu - je tam jen studená voda (ale zase se nic neplatí). Před polednem jsme si ještě udělali výlet do lyžařského střediska Piancavallo a před polednem už byli na startovačce u vysílačů.

Už se dělaly chmurky a tak hurá do vzduchu. S tím zachytáváním v termice to nebylo tak slavné, bylo nás více, kteří jsme se chvíli škrábali, o to je to záživnější. Jenže od východu se zase rychle nasunulo nám už dobře známé mlhavo a zastínilo celé okolí včetně údolí. U nás by bylo neletovo, ale tam to pořád fungovalo. Byly větší problémy s hledáním míst k zachycení a hlavně nebylo co fotit. Doletěl jsem si na východ až k přehradě, jenže nebyla skoro vidět.

Při cestě zpět to prvně lezlo nahoru i při rovném letu, pak jsem zase oblizoval stráně. Zvedlo mě to až u vysílačů, za nima jsem zase nabral výšku a tak jsem letěl na západ. Opět jsem kopíroval stráně, chvíli mě pronásledoval Honza, ale pak se otočil. Doletěl jsem skoro až k lomu, tam se otočil a letěl zpět. Bylo mi jasné, že výšky už moc nemám a vypadalo to na přistání v údolí, ale usmálo se na mne štěstí a nad hřbitůvkem jsem se ještě pěkně zvedl a doletěl až na přistávačku. Po cestě jsem ještě potkal Zbyňka, který se přesunul z Bassána za náma a nad přistávačkou si vyzkoušel spirálku na svém nové éru. I tak to dalo zasloužených 40km.

Večer jsme si dali pizzu, zhodnotili výlet – PĚKNÉ TO BYLO!, no a v neděli ráno sbalili a vydali se domů.

Našel se někdo, kdo to dočetl až sem? Ty teda musíš být taky pěknej magor do lítání! A ještě něco - nejen že mám spoustu fotek, ale natočil jsem ještě dvě hodiny videa. Tak až se k tomu dostanu, mohl bych z toho udělat tak desetimunutový sestřih. To pro ty nadšence! Mám? Nebo se žádný nenašel?

Vlasta

http://www.pgv.cz/