Už několik dní bylo pěkné a lítací počasí, ale o vánocích má být přeci jen klid a užívání si rodinné pohody. V úterý 26.12. jsem to už ale nevydržel a zkusil pár padáčkářů popíchnout. Někteří stále ještě nemohli, ale nakonec jsem se divil, kolik se nás na Nových Dvorech sešlo. Určitě nás bylo více jak deset.

Bylo po poledni, nefoukalo skoro nic, spíše to jen od severu dýchalo, ale termikou naskakovaly ploché kumulky, které zastiňovaly široké okolí. Startoval jsem jako první a už na vleku bylo znát, že to tam trochu žije. Po odpojení jsem se vracel zpátky nad start a začal honit nulky. Pak stoupání zesilovalo a byl jsem příjemně překvapen, že jsem nastoupal přes 100m.

Po mě letěl Pavel, ale už bylo po intervalu, pak startoval Miloš a nevypadalo to s ním dobře. Já se přiblížil na okraj hřebenu mezi Janovem a Bělčovicema, předpolí bylo nasvícené a tam se to trhalo. Poletoval jsem po okolí, tam by se dalo asi dlouho udržet, ale po chvíli mi už byla zima. Přeci jen jsem nepočítal s tím, že si takhle polítám o vánočních svátcích a řádně jsem se neoblíknul, dokonce jsem sebou neměl ani batoh. Za hřebenem byl nasvícený svah a tak jsem zkusil letět dál, ale už to bylo jen dolů a dolů. Přistál jsem kousek vedle Modletic (po půl hodince a nějakých 5,5km) a teprve pak jsem zjistil, že Miloš se přeci jen z té psí výšky zvedl a poletuje si vysoko nad hřebenem. Doufal jsem, že poletí za mnou, ale když už mu byla taky zima, dal návratovou trať a přistál zpět na startu.

Jak jsem neměl ten batoh, táhl jsem věci k silnici jak kočka koťata. Naštěstí mě kamarádi nenechali ve štychu (asi jsem je tím odletem tolik nenaštval) a Pavel pro mne přijel.

Na Nových Dvorech si ostatní zatím poletovali, zachytávali poslední bublinky termiky a pěkně si to užívali.

Vlasta

A JEŠTĚ OD MILOŠE

I v prosinci se dá točit v rovinách termika

Začalo to dnes ráno, kdy mi přišla zpráva na Skype od Vlasty Nováka s dotazem „KDO JSI?“  Po chvilkovém dopisování pochopil, o koho asi jde. Následovala otázka, zda půjdeme lítat. A odpověď zněla: „Moc se mi nechce, ale pokud se půjde, tak se zúčastním.“ Říkal jsem si nahoru a dolů pimprdlovat, to mi snad nestojí ani za rozbalování padáčku. Dlouho už jsem nelítal a měl jsem z toho docela strach. Kolem 11 hod. přišla smska, že se vleká na Nových Dvorech. Tak jsem si prodělal svoji předstartovní proceduru na WC, naložil padáček do auta, oželel oběd a vydal se do Nových Dvorů, abych tam na 12 hodinu byl. Přijedu na Dvory, Vlasta už byl připraven, kupodivu oblačnost se částečně protrhala a vypadalo to trošku nadějně. Jako první startoval Vlasta a když se do 5 minut neobjevil na zemi, začalo to být podezřelé. Bylo vidět, že ztratil trošku výšky a pak to pustil směrem na jih, kde nad lesíčkem se začal krásně sbírat. Druhý startoval Pavel, který měl zřejmě špatný interval a přistával za chvíli na startu. Po něm jsem šel já. Nové Dvory i vodárna byly zastíněné, tak jsem si říkal, že to bude jenom sletík. Vypínací výšku jsem měl slušnou, kolem 380 metrů a koukal jsem, kde by tak byla trošku nějaká šance se zvednout. Vodárna nedávala nic, tak jsem se rozhodnul pustit to směrem po větru za silnici i s tím rizikem, že pokud se mi nepovede nic najít, tak ten kousek dojdu zpátky pěšky. Byl jsem na hraně remízku, který byl nasluněn a měl  jsem zhruba 160 m nad terénem a na půl otočky to šlo lehce nahoru. Kouknul jsem se dolů pode mě a vidím tam káně, jak ve výšce zhruba 60 m točí. Říkám si, že přece jenom ten pták má větší zkušenosti než já a neopičí se pouze podle té žluté pampelišky nad ním. Tak jsem setrval, což asi bylo to správné rozhodnutí, protože po chvilce se z toho vyklubal ustředěný metřík a postupně mě vynesl do výšky až  500 m nad terén. Koukal jsem po Vlastovi, zda ho neuvidím, ale nikde  nebyl. Po chvíli jsem viděl na poli za Modleticemi nějakou skvrnu ve tvaru rohlíku. Co by to tam tak v prosinci mohlo být? Skvrna se začala zmenšovat a to už mi bylo jasné, že Vlasta po svém půlhodinovém přeletu balí své éro. S mými 500 metry výšky jsem měl na vybranou – buď poletím k němu anebo se zkusím vrátit na start. Rozhodl jsem se pro druhou variantu. Podařilo se mi přistát zpátky na startu i se svým omrzlým mobilem. Nahoře byla trošku zima. Ale jinak na 26. prosince to bylo krásné polítání, za což děkuji Vlastovi, že zorganizoval toto vlekání. A samozřejmě Mackovi a Petrovi, bez jejichž pomoci bych se nahoru nedostal a všem dalším zúčastněným Frantovi, Pavlovi, Tomášovi, Janě, Slávkovi, Romanovi a dalším nejmenovaným, kteří svojí účastí zpříjemnili dnešní sváteční den. Pěkné to bylo!

Přeji všem padáčkářům a pozemnímu personálu příjemné svátky, hezkého Silvestra a úspěšný nový rok 2007.

                                                                                                                            Miloš