V pátek 29.9.2006 jsem se dostal do svého rodného kraje až o půl třetí a váhal jsem, zda ještě vyrazit na Pěčín. Obloha byla otevřená jen málo a k tomu jsem ještě pozoroval ciry. Nic nenasvědčovalo o tom, že by to mohlo fungovat. Po telefonátu mě Paramacek ujistil, že na Pěčíně jeden letec vytočil základnu dva vyhnili.

Po příjezdu na letiště Monte Hnojník se už Miloš blížil ve vzduchu k základně. Já jsem po startu našel menší stoupáček, který postupně zesiloval, až jsem si vytočil 1 km nad startem. Chvílemi byly stoupáky až 4m/s, což je na září dost dobrý. Při točení mi občas padák dost přestřelil a vůbec to byl divoký tanec. Několikrát jsem se dost vybál.  Ani se u mě v tuto chvíli nedostavila ta typická euforie z letu. Toto vše způsoboval velký mrak, který byl nad Malým Pěčínem. Klidnější polétání bylo až mimo jeho působení. Kousek od mne vidím, že si Miloš zkouší spirálu a uši a pak vidím, jak přistává. Letím se podívat za Velký Pěčín a při návratu ztrácím výžku a pomalu se smiřuji s přistáním. Taky mi není nahoře nejtepleji.  Nad vodárnou opět nacházím termiku a daří se mi vystoupat do 600 metrů. Nade mnou točí ParaMacek, který se vydává nad Dačice a jak se přiznal, jenom se štěstím se mu během hnití podařilo domotat až zpět na start. Miloš i Paramacek byli ve vzduchu přes hodinu.

Obloha byla hodně zamhlená a dohlednost byla malá. Po 50 minutách jsem přistál. Kdepak plánovat doletnou. Asi budeme letos lítat do prosince.

 Na závěr šli na odviják naši čerství absolventi kurzu Jana a Tomášův táta.

Opět musím konstatovat, že nahoře je krásně a že jsem takové vydařené letecké podmínky na začátku podzimu vůbec nečekal.

Text i Foto Franta

www.pgv.cz