V sobotu 2.9.06 se nás  u Rancířova sešlo opravdu hodně, abychom si užívali už končící termické sezóny. Je to dost dlouhá cesta na vlekání, která vede od severu k jihu souběžně s Rakouskými hranicemi, asi 100m vzdálenými.  I když je tam vjezd zakázán, máme povolení a naši přítomnost hlásíme místní policii. Taky jsem nahlásil létání v prostoru ADIZ a pustili jsme se do toho.

         I když létání bylo stanoveno od 12 hodin, nikdo se do toho nehrnul a zbytečně jsme ztratili hodinku. Já startoval jako první, vypínací výška přes 500m (to měli všichni) je slušná na hledání termiky. Tu jsem po chvíli našel a nastoupal do výšky přes 800m, kde už byla vidět zádržná inverzní vrstva, která nám všem trochu komplikovala létání a myslím, že se ani nikdo nedostal na kilometr.

Kochal jsem se pohledem po okolí, byla vidět malá políčka v Rakousku, zaletěl jsem si nad Rancířov, nad posečené lány, ale pořád  jsem už jenom ztrácel. Už jsem letěl na přistání, když jsem si všiml Jany, jak se zachytává nad lesíkem. Vydal jsem se za ní a už jen ze 100m se začal za ní zvedat (dle GPS start 493m a zachycení ve 592m). Točila pravou zatáčku, což mi moc nevyhovuje, ale musel jsem se řídit podle ní. Jana mě vlastně zachránila a i když jsme letěli dál, hodně jsem se řídil podle ní, vodila mě jak učitelka. Je vidět, že už je hodně vylétaná, má už dost zkušeností a myslím, že příští rok nám to všem nandá! Jen by se měla naučit točit i levou, když přilétla ke mně, měnit směr točení jsem musel vždycky já.

         S Janou jsme letěli směrem k Bábě, různě nabírali a zase ztráceli výšku, vzájemně se pořád fotili, no byla to nádherná souhra. Taky jsme potkali asi pravého orla a jelikož jsem z Jany celou dobu nemohl spustit oka, všiml jsem si ho až pozdě. Proletěl kousek ode mne a než jsem vytáhl foťák, byl daleko. Ani Jana ho nevyfotila. Přeletěli jsme stále ve slušné výšce Županovice, Chvalkovice, Báňovice a Nové Dvory a pak jsem Janě navrhnul, že poletíme nad Dačice. Souhlasila, což asi byla chyba. Kdybych letěl podle ní, mohli jsme třeba ..……

         Celou cestu k dačickému letišti jsme ztráceli výšku, Jana letěla kousek níž, což jí asi bylo osudné. První stoupák byl až nad letištěm, já se ještě vysbíral, Jana už ne. Přistála na letišti, říkal jsem si, že bych měl taky přistát u ní, když už jsem ji tam zatáhl. Nakonec nad mým svědomím vyhrálo stoupání, nafotil jsem si Dačice, ale zpět k letišti to už nešlo. Obletěl jsem lom s aktivovanou střelnicí (bylo to slyšet) a doletěl jsem kousek za Kostelní Vydří a tam přistál – viz ČPP.

         Abych to alespoň trochu napravil, zajistil jsem pro nás oba odvoz zpět k Rancířovu kolegou z práce. Po návratu mě zapřáhli jako vlekaře na odviják a až do konce mne nikdo nevystřídal, prý si to zasloužím.

         Nakonec jsme na vlek vzali nováčka – nějaký Honza Dvořák z Prahy. Kurz prý dělal na jaře, nevím kolik toho nalétal, ale na vlek šel poprvé. Olda mu dal školení, které bylo delší, než samotný let. Možná ho tím dost vystrašil, protože po prvním letu už znova nechtěl.

         A jak polétali ostatní? Co vím, tak Miloš doletěl do Radkova před Telčí a vrátil se vlakem do Dačic, kde zůstal doma. Aleš doletěl do Jemnice a zkusil se vrátit zpět, ale přistál v Pálovicích. Prý ho zpět vzali 2x traktorem a zbytek pěšky. Honza Krátký doletěl do Manešovic a vrátil se se synem na motorce. Vaňous se vydal za Janou na dačické letiště, ale to nevěděl, že Janu jsem už unesl a už se taky nevracel. Ještě si pěkně polítal Olda, sice nikam neletěl, ale užíval si to místně a let ukončil pěknou spirálou.

         Krásný den a pěkné létání jsme ukončili v dačické restauraci. Pěkné to bylo!

Vlasta

www.pg.unas.cz/

Žádal jsem všechny přeletáře alespoň o pár řádků z jejich letu, zatím mi přišlo jen toto -

 Jak jsem to viděl já JaHo Ho (fotky Jana)

     Vlastík mě požádal o napsání pár větiček ke včerejšímu létání.

Takže ,, jak jsem to viděl já":

     Na nové místo jsme přijeli jako první, chvilku před Milošem, který se chopil organizace celého vlekání a začal nás šibovat na vzrostlou louku, kam se nikomu nechtělo. Naštěstí se to přirozeným vývojem přesunulo zpět na zvláčené pole.

První od JaHo šla Jana, která se zvedla s borčusem ve středu odtokovky. Ten se nechtěl nechat vyklepnout, tak to vypadalo, že sedne zpět na start, ale nakonec to vycukala. Vlastík, který šel na start těsně před Janou na druhém odvíjedle, se po odepnutí chvíli nadějně vozil ve slabé termice, ale nakonec se oba sešli v nějakých 100 metrech nad místním lesíkem.

A jak to probíhalo dál? ,,Kamarád"?!? Vlastík mi před vlastníma očima začal zamotávat Janě hlavu a odletěl s ní někam na sever.

Mě se po té první zachycení jaksi nepovedlo a to druhé přišlo až za půl hodiny. To už byla moje žínka s tím "záletníkem" někde nad Dačicema. Já jsem to zkoušel poslat po Bábě, ale skončil jsem kousek před Budíškovicema v dědince Manešovice, kde zrovna zahajovali místní sraz rodáků. Musím říct, že jsou to prima lidičky.

Před úplným vybitím baterky v telefonu jsem ještě stihl zaslat SMSku Honzíkovi (JaHo ml.), který pro mě následně přijel na motorce. Tak jsme konečně vyzkoušeli motosvoz. Funguje dobře, takže mě trochu mrzí, že jsem to nepoužíval častěji.

     Sešlost na vlekání byla opravdu veliká a myslím, že na tak slabé podmínky se polétalo pěkně.

Nakonec jsme si všechno vypovídali v Dačické hospůdce "U Stadionu" a spokojeni vyrazili domů.

A jaké to vlastně bylo Vlastíku? ,,Bylo to PĚKNÉ A DRZÉ."

Honza

www.pgv.cz