Byl pátek 28.7. a že se jde lítat, jsem se dozvěděl později, než bych si přál. Opět jsem se pracně utrhl z práce a opět nepolítal. Všichni už byli odletění, když jsem se dostal do Nových Dvorů, jen Jana se odněkud vracela.

Po prvním vleku jsem sice nabral asi 400m, ale pak jsem si to sám podělal. Přistál jsem na Dačickém letišti a Šárka mě odvezla zpět. Mezitím odstartovala Jana a ulítla mi jak malému klukovi.

Pak se z přeletu vrátil Honza a připravil se na start. Říkal jsem mu, že už to nelítá, že fouká zboku, někdy i do zad, že je to přehřátý, ale nedal si říct! Odstartoval a sice chvíli bojoval, ale pak nabral výšku a mizel. Šel jsem tedy znova do toho, dobu se mi nedařilo odstartovat a pak jsme navíc chytli šňůrou za strom. Výška malá, chvíli bojuji 100m nad lesem, ale pak přistávám u místního rybníčka a raději se jdu koupat.

A jak to ten den nelítalo? Jana si ulítla 42,07km, Honza si na podruhé přistál po 71,52km za barákem, Olda 57,09km, Stříbrňák trojúhelník 68,26km, no a Charlie doletěl k Čáslavi a ještě se stačil vrátit na půl cesty – celkem 156,6km, z toho 106,57km návratový trojúhelník, dostupy až 3.000m n.m. Pěkné, moc pěkné. Všem gratulujeme!

         Sobota 29.7. – Počasí se před polednem zlepšuje a tak se rozhodujeme, že se ve 13 hodin sejdeme v M.Pěčíně (měli jsme se raději sejít dříve). Na Dačicku je hezky, ale někde nad Říší se to mračí. První letí Máca,

hned nabírá výšku, druhý jdu já, na vleku to nahoru pěkně frčí, maximum mám 8,1 m/s. Odepínám se a taky nabírám. Máca se vrací a raději jde na přistání. Já točím stoupák a pode mnou Máca přistává na uších. Miloš raději padáček ani nevyndává. Že by se něco dělo? Nad Říší je tma, je vidět déšť a občas se blýskne.

Ale když to tak pěkně lítá! Když mám nad startem 1000m, základny už jen kousek, vydám se směrem na Dačice, tam je pěkně. Moc to proti větru neletí a další stoupáček už nenacházím. Škoda, měl jsem si vzít ty moje pozitivní brýle (žluté), zůstal bych tam dýl. Byl jsem měkkej, nic hrozného z toho nebylo!

Alespoň jsem si zpravil chuť po nevydařeném pátku.

Neděle 30.7. – Podle předpovědi má u nás foukat a tak raději s Tlachnovejma a JaHovejma jedeme za Tábor, kde mají místní vlekat na letišti na Všechově. Začíná to rychle naskakovat, první dva nebo tři to vychytali a mizí do dály.

Další už mají problém a minimálně polovina přistává zpět. Chytil jsem dobrý interval a pěkně nabírám výšku. Nalítávám nad Tábor a fotím a fotím. Je to pěkný pohled, jen těch stínů bylo moc. Než jsem se stačil pokochat, zjišťuji, že není kam letět. Všude zataženo, nikde to nestoupá a i když na poslední chvíli ještě bojuji, dorazí mě klesání přes 5m. Přistávám po 18km za Planou n/Lužnicí u Košic (ne těch Slovenských).

Byla tam pouť, autíčkům jsem odolal, ale holkám jsem musel koupit balónek.

Ovšem horší to pak bylo se stopováním. Sice mi zastavilo hned druhé auto, jenže to byl  Favorit a že i s báglem se musím vejít na přední sedadlo, že jinde není místo! Trochu to neodhadl, ale nacpal jsem se tam. Přece ho nenechám odjet. Ještě že mě s tím báglem nedal za volant!

Svezl mě kus cesty a ten zbytek na letiště mě odvezli Šárka se Zdenou. Už tam bylo jen pár nadšenců, někdo odletěl a někdo to vzdal. Bylo už bezvětří a mraků stále dost. Dal jsem tedy ještě dva cvičné starty a ejhle, druhý se vydařil. Zase jsem se dostal pod základny, přeletěl Tábor, Sezimovo Ústí, Planou, Košice a přistál po 21km před Myslkovicema.

Doba už byla pokročilejší a tak jsem to bral jako úspěch. Ten první let jsem si možná zabukařil sám, ale i o tom to je. Spousta rozhodnutí – kde startovat, jak letět, kam letět, kdy opustit stoupák a vydat se dál, kdy počkat atd. a pak stačí jedno špatné a je dobojováno. Ale někde jsem četl, že je taky soutěž, kdo za den udělá nejvíc startů a přitom nalétá nejvíc kilometrů. Nevíte o tom někdo? Mohl bych se tam přihlásit.

Při cestě zpět domů mě Olda se Šárkou a se Zdenou vyzvedli a dovezli nás k nim domů na výborné grilované masíčko. Bylo i pivíčko, vínečko a dobrá nálada. Kdo se nestavil, udělal chybu!

Abych nezapomněl. Nakonec u nás tolik nefoukalo a že si prý na Pěčíně krásně zalétali, ale o tom už musí napsat někdo jiný. Najde se takový? A Charlie (to byl ten druhý z Tábora) doletěl až za Znojmo. Pěkný! Asi to umí.

Vlasta