Byl jsem v práci a v pohodě makal. Uklidňoval jsem se tím, že už je to přehřátý, žádný kumulky se nedělají, fouká, prostě neletovo. Ovšem jak mi zavolala Jana, že opět jedou vlekat k Radkovicím, nevydržel jsem to a požádal šéfa o volno s tím, že to večer všechno dodělám.

První vlek, nic! Kombinéza propocená. Druhý vlek, už bez kombinézy, trochu se chytám, ale žádná sláva. Asi tak po třech kilometrech jdu k zemi.
V údolí vidím rybník a je rozhodnuto. Přestávám bojovat a mířím co nejblíž k rybníku u Maškova mlýna. Nahlásil jsem souřadnice a Jana je rozhodnuta vyrazit za mnou, že jí to taky nelítá, jako ten den většině, a koupání bude lepší. Franta jí to bohužel na startu rozmluví, že prý ten rybník není na koupání. Asi ji za mnou nechtěl pustit. A já se na to tak těšil!!!
No nic, dal jsem koupel, pivíčko, projížďku na loďce a bezvadnou relaxaci před nočním doháněním zameškané práce.

         Pak pro mne Jana dojela a vyrazili jsme jen my dva na bazén v Jemnici. Všiml jsem si tam významného zdravení mládeže pocházející od nás a tak hned při návratu domů jsem raději vše nahlásil manželce. Jistota je jistota a včasné nahlášení je lepší, než pozdější výmluvy.

Vlasta