V úterý 18. července 2006 to vypadalo na klidné strávení odpoledne až to té doby, než mi nad moji chalupou zakroužily dva padáky a Miloš poslal zprávu, že u Radkovic vlekají.

Na start jsem dorazil kolem půl třetí a okamžitě se připravuji k letu. Jako na potvoru se mění směr větru a proto se přesouváme na druhou stranu silnice, postavené z fondu EU. První start se nechytám a za 9 minut jsem dole. Druhý start děláme z polní cesty u lesa. Odepínám se asi ve 300 metrech a hned po otočce jsem nalezl nadějný stoupák, která mě postupně zvedl až do výšky 1164 metrů nad terénem. Vzhledem, k tomu, že jsem musel dole nechat svoje děti, můj další plán je jasný. Doletím nad svoji rodnou vísku Krasonice a pořádně ji fotograficky zdokumentuji a vrátím se. Viditelnost je výborná. Celé telečsko mám jako na dlani. V dálce jsou vidět Dukovany. Nejprve přelétám Maškův mlýn. Ten několikrát fotografuji, protože to klukům Malovým už delší dobu slibuji. Moji letovou pohodu kazí pouze dotazy děcek do vysílačky, zda si mohou vzít žvýkačku, kdy přistanu a že jim termický poryv vzal slunečník. Pak nalátám nad Krasonice a fotografuji a fotografuji. Po více než půl hodině přistávám na své zahradě. Po návratu na startovačku zjišťuji, že Honza odlétl do Jemnice, Miloš do Nové Říše a pár Brňáků do Telče. Tímto letem jsem si splnil jeden ze svých snů a to dokonale letecky zdokumentovat Krasonice a přistát doma.

Opět musí konstatovat, že nahoře je krásně.