2. ročník Sokolských letů 2006

Pro letošní rok jsme ve složení zakládající bratr sokol Franta, skupina JaHo a nezkušený sokolík Vaňous zvolili variantu Beskydy a Slovensko.

1. den 3.7.2006

Pod Javorový jsme dorazili lehce po dvanácté hodině, takže jsme se ještě před výjezdem lanovkou stihli posilnit fazolovou polévkou v bufetu u přistávačky. Letové podmínky byly příjemné, ale pro malé dostupy jsme létali jen místně. Jen Vaňous se nechal zafouknout do Milotína. Při výjezdu na večerní sletík sokol Vaňous „upustil“ svůj batoh ze sedačky. Naštěstí se to stalo hned na začátku a tak mu ho obsluha lanovky poslala na jedné z dalších sedaček nahoru, což udivovalo turisty jedoucí dolu, kteří nechápali, kam se ztratil pilot.

V pizzerii ve Vendrině jsme zakončili první den dobrou pizzou a využili možnosti připojení k Internetu. Nocovali jsme u říčky Olše.

2. den 4.7.2006

Počasí nám přálo i druhý den. Na Javorovém nám kurzíci z místních leteckých škol předváděli perfektní starty. My však předváděli úplný opak. Při jednom startu mě Honza vzal málem nohou padák do vzduchu. Létalo se vydatně, ale na dlouhé přelety to nebylo. Vaňous přistál před Komorní Lhotou a Honza spadl za přehradou Morávka. Jana byla ve vzduchu nejdéle a to 1 hodinu a 45 minut. Já si taky pěkně polítal, i když dostupy byly stejné jako předchozí den. Večer opět pizzerie, koupačka a noc u říčky Olše.

3. den 5.7.2006

Jelikož se vítr stále stáčel na jižní směry, přesunuli jsme se na Donovaly. Zde funguje nová lanovky za 50 Sk pro padáčkáře, s vývozem přímo na prostornou startovačku. Protože byl vítr silnější než předpovídali, silná termika způsobovala nárazy na startu. Muselo se čekat na vhodný okamžik. Místní letci nám v těchto podmínkách předváděli ve vzduchu i na zemi krkolomné kousky, při kterých mrazilo v zádech. Někteří dokonce bez přilby. První odstartoval Honza, který po třech pokusech prosazení se proti větru dolétl na Pleše a s hodinovým mezipřistáním na jednom hřebeni se vrátil po třech hodinách, vykoupaný ve vlastním potu, zpět pod lanovku. Po zhodnocení situace na startu a Honzových nadávkách do vysílačky na zdrbanou termiku jsme startovali až kolem čtvrté. Termika byla divoká, foťák jsem se odvážil vytáhnout jed jednou. Řidičky jsem držel zuby nehty. Po 1,5 h jsem byl rád, že jsem přistál. Tento den byl letecky opravdu výživný. Večer jsme strávili u řeky Hron, kde byl cítit zápach z místní fabriky.

4. den 6.7.2006

Na Donovalech funělo od rána 9m/s a více, a proto jsme zvolili termální koupaliště Bešeňova. K večeru jsme se přesunuli na Straník, kde Jana polítala 2 hodiny, Honza a já kolem 1,5 h. Byl to po divokém včerejšku balzám na naše letecká srdce. Tedy pohodové létání do výšky do 300m nad start. Vaňouse nebavilo kličkovat mezi padáky, takže si odlétl do rovin, kde si hodinu spokojeně soukromničil. Tím namíchl kameramana Honzu, který nás všechny na padáku buzeroval vysílačkou do různých letových sestav a formací. Přenocovali jsme nahoře na Straníku, kde čepují pivo a kofolu, mají párky, dělají halušky a mají možnost připojení k Internetu.

5. den 7.7.2006

Na Straníku se začalo létat již od rána, ale my jsme takticky čekali na termické okno, které se ne a ne otevřít. Tento čas nám zpestřil Tomáš Ledník, který předváděl akrobatické figury s živým komentářem přes vysílačku. Po třetí hodině Vaňous se slovy:“hurá do vyhnití“ odstartoval a jediný z nás dotočil základnu a 2,5h vyčkával na povel k natáčení, aby tak odčinil včerejší den. Honza vystartoval hned po Vaňousovi a vzápětí vyhnil. Jana a já jsme čekali ještě hodinu a pak si nad svahem krásně polítali. Nad kopcem byl dost hustý provoz, tak jsme si natrénovali slalom a nafotili dva kurzíky zavěšení na stromech. Honza mezitím zopakoval vyhnívku, čímž vyhrál soutěž o odpadlíka dne. Den jsme zakončili grilovaným pstruhem v penzionu, ve společnosti korejských manažerů firmy KIA, kteří jevili zájem o lůžkovou úpravu Mobidika. Večer jsme dali koupačku na řece Varince a pivečko v nedalekém kempu

6. den 8.7.2006

Vzhledem k tomu, že od rána nakvétaly mraky do výše než bývá zdrávo, nakoupili jsme sýry a jeli spokojeně domů. Jelikož nejsme žádní závisláci, už za hranicemi jsme zjišťovali, kde se bude v následujících dnech vlekat.

Takže letu zdar a na viděnou na dalším ročníku sokolského letu.

článek a foto: Franta Smrčka