Víkendové létání 7. a 8. července 2006

V sobotu 8.7.06 se nás sešlo jen pár a jako vždy se zpožděním. Původně jsme byli jen tři (Miloš, Máca a já), což se odrazilo na nervozitě, kdo bude vlekat a kdo poletí, protože počasí vypadalo moc pěkně. Kumulky naskakovaly a vítr jen mírný. Samozřejmě Máca se chytil jako první a provokativně poletoval po okolí.

Ti co přijeli další, byli většinou začátečníci. Máme nového pilota z Nových Dvorů – Aleše, a ten nám vytřel zrak, když si hned po prvním vleku našel stoupáček a přes půl hodinky si poletoval do té doby, než se kompletně zatáhlo. To taky dostalo k zemi i Macíka (konečně). Ten samozřejmě takový polítání bere jako normál, ale na Alešovi byla vidět ohromná radost. Jen vzpomeňme na naše začátky!

Při čekání na lepší podmínky se na zemi nacvičovalo létání v tandemu, ale místo toho přišel déšť a bouřky. Když to už trvalo dlouho, zajeli jsme na jiný terén - Vápovice, ale než jsme vyndali nádobíčko, zatáhlo se a bylo to tam taky. Zajeli jsme tedy do hospody v Nové Říši a o zábavu bylo postaráno.

V neděli se rychle zatahovalo a byly bouřky. Jen Olda několikrát za den provokoval, že v Buku je krásně a letovo. Po 15. hodině se u nás vyčasilo a tak jsem neváhal a alespoň vytáhl krosnu.

Nikdy jsem nevynikal ve sprintu, ale ten úprk s krosnou na zádech, který předvádím při startu kdy nefouká a případně když to dýchne ze zadu jako dnes, ten bych si měl nechat změřit. Poletoval jsem po okolí, kumuly rostly do výšek, ale všechny byly daleko. U nás byla díra a slunce zahaloval závoj. Udělal jsem pár fotek a pokochal se okolím. Až při návratu domů jsem kousek od startovačky potkal výživnější stoupáček, vytočil se asi do 600m a stopnul vrtulku. Nad hlavou se mi dělal kumulek, ale od Hradce to nějak černalo. Než jsem dotočil základnu, začal se rozpadat, ale tvořily se další a další a tak jsem se pěkně vozil. Nejsilnější stoupání bylo přes 4m/s a klidné. Po očku jsem si hlídal to černo, které se blížilo a držel se stále na okraji modré díry. Byl jsem měkkej, když to došlo až k nám, raději jsem přistál. Nic z toho nebylo, ale jak se říká – je lepší být na zemi a přát si být nahoře, než být nahoře a přát si být na zemi.

Vlasta