Ve středu večer 7.6.06 jsme vyrazili za lítáním do Rakouska. Petr s Mirkou, Olda se Šárkou, já se Zdenou, Máca a Mareček. Jak to naplánoval Olda, dojeli jsme do Greifenburgu a ubytovali se v místním kempu.

Ráno jsme se probudili do slunného dne, ale než jsme  po poledni dorazili na místní startovačku u chaty, už se dost zatahovalo a foukalo zleva.  Jelikož se tam motala spousta lešenářů, vyrazili jsme na jinou startovačku. Sice to bylo s  částečnou procházkou, ale co bychom neudělali pro svá štíhlá těla.

První odstartoval Jirka a po chvilce chytil pěkný stoupáček, kterým udělal pěkné pozdvižení nejen nám, ale i rogalistům. Všichni jsme tam naskákali, ale od nás se chytil jen Olda a Máca. Petr, Míra i já jsme po delším boji přistáli v údolí. Ovšem další pokus už byl úspěšný a polétání krásné. Dokonce nad údolím to nosilo i v přímém letu a kdo chtěl přistát, musel dát alespoň uši. Večerní grilování nám bylo odměnou a řádně jsme si ho užívali. Olda se jako kuchař náramně osvědčil až do té doby,  než se začal nadměrně věnovat manželce.

         Pátek se vyvíjel podobně, jen na startovačce na nás už čekali Jana s Honzou a Miloš, kteří se na cestě do Itálie zastavili za náma. Vítr opět foukal z boku, mraků bylo ještě více a tak ty výkony nebyly až tak oslnivé. Olda se jako jediný dostal nad start, my se museli spokojit s létáním v nižších vrstvách. Když si k tomu největší závisláci přidali večerní sletík, kterého si nejvíce užil Honza, mohli jsme u dalšího večerního grilování tento den kladně hodnotit. To dalo nejvíce zabrat Milošovi, druhý den nemohl nejen vstát, ale ani létat a to je co říct!

         Sobota už byla příliš větrná, nastala fénová situace a tak JaHovi s Milošem pokračovali v cestě do Itálie a my jsme si autem vyrazili na výlet k místnímu jezeru, které má na délku 11,6 km. Odpolední zábavu každý využil po svém.

         Navečer se zdálo, že se počasí umoudřilo a tak jsme vyrazili na sletík. U chaty nebyla ani noha, svítilo sluníčko, ale v údolí byly vidět přeháňky a nad nimi krásná duha. Po chvíli nastala naše chvíle a tak jsme tam všichni naskákali. To byla paráda. Jen slabounký vánek a každý hned po startu v přímém letu stoupal. Když se ale už blížila druhá strana údolí, za náma se kompletně dekovalo, Olda točil spirálu, Míra se na uších blížil k přistávačce, přehodnotil jsem situaci a snažil se taky dostat k zemi. Při zemi dost foukalo a GPS mi ukazovala jen 4km/h a nebyl jsem si jist, že to bylo dopředu. Prostě s Petrem jsme si udělali pěknou večerní procházku, protože to taky nedolítl a přistál kousek ode mne. Já měl v pultíku pivo a tak cesta rychle uběhla. Na večeři jsme si došli do místí restaurace.

         V neděli ráno jsme vše sbalili a vyrazili zpět k domovu s tím, že se po cestě stavíme na Bischlingu, což je nedaleko Salzburgu. Už z dáli tam byly vidět padáky nad kopcem a tak na oběd ani nebyl čas. Sedli jsme na lanovku a po chvíli jsme se už mohli koulovat zbytkama mokrého sněhu. Lítání tam bylo suprové, stoupáky i klesáky výživné, okolí pěkné a tak byla jen škoda, že nám výlet končil a po dvou hodinkách jsme museli přistávat, abychom byli zavčas doma.

Hodnocení:  PĚKNÉ TO BYLO!!

Vlasta