Vítr si tentokrát s námi trochu zahrál. Nejprve jsme se rozhodli, že budeme startovat na Pěčíně od hnoje, ale zde foukal mírný vítr do zad. Po startu a brzkém přistání Petra jsme se přestěhovali na druhou stranu louky, kde foukalo do boku a mírně do zad. I tak úspěšně odstartovat a po startu se chytil nejprve Olda. Po něm jsem šel na start já. Uprostřed dráhy jsem cítil silnější stoupák, ale nechal jsem se dotáhnout až na konec dráhy a po odpojení se vrátil  k němu. Poctivou mravenčí prací se mi podařilo vytočit asi 1300 m. To už se na moji úroveň dostal i Petr a občas kolem mě kroužil i Olda. Několikrát jsme byli tak blízko u sebe, že jsem měl obavy, abychom se nesrazili. Po jejich fotodokumentaci jsem si dotočit výšku 1700 m a přemýšlel jak dále. Vydal jsem se tedy nad Telč, provázen po celou trasu různě silnou termikou. Dále jsme nalétl nad Dyjické mosty a rozhodl se vrátit. Jenže proti mírnému větru se mi nedařilo rychle prosazovat, a tak jsem přistál v údolí, kousek od Radkova. Celý můj let trval přes hodinu.Na blízké silničce, v bohem zapomenuté zemi, se objevil jeden dobrák se skutrem, který mě dopravil zpět na start.

Tento den si prakticky všichni pěkně zalétali. Panťa si konečně splnil svůj sen, v termice se dostal až do výšky 1300 m.. Jeho nadšení asi jen trochu zkazil větší klepanec jeho vrchlíku, naštěstí v dostateční výšce. Asi nejvíce si to užil Olda, který nebyl k sundání. Chvílemi nám z vrchu provokativně pouštěl do vysílačky pípání svého varia a chvílemi kontroloval přistávání a vlekání ostatních. Kdyby nedostal hlad a nepřišly na něj jiné potřeby, létal by tam asi dodnes.

Tento pátek byl jeden z úspěšných jarních dnů a termika končila až kolem šesté hodiny.

Opět musím konstatovat, že nahoře bylo krásně.

Franta