Na prodloužený víkend jsem jel k příbuzným do Jeseníků. Nevěřil jsem meteorologům a tak hadr jel se mnou. Po informaci, že Mravenečník je ještě pod sněhem a já ho chtěl zdolat, zapůjčil jsem si sněžnice. Ale tentokrát předpovědi bohužel byly pravdivé. Propršeli všechny tři dny. Zato v Čechách se dalo pěkně polítat – jak mi např. napsala Jana, udělala si 30km přeletík – viz ČPP

Vlasta

Dneska ráno, když nás vzbudila SMSka od Baťoha, jestli vlekáme, jsem si pomyslela, že piloti jsou fakt cvoci.

Při pouhém mrknutí z pelíšku směrem k oknu, do zachmuřeného rána mi bylo jasné, že se nic dít nebude a bude rozumější dospat probdělou noc. Chlapi totiž nikdy nepochopí, jak je náročné dobře vyladit koště a když celou noc mrholí, že je pro nás zklamání veliké, ne-li obřích rozměrů. V dešti jsou násady košťat kluzké, letová situace nepřehledná a vůbec... celý rok příprav v peci. Proto je lepší následující den prospat!

     Ale jak říkám, chlapi tohle nepochopí. Honza pojal podezření, že má Baťoh nějaké tajné informace a rychlostí, která není u něho po ránu obvyklá, vystartoval pro notebook. Jeho slastné pochrochtávání nad různými mapkami, čarami, čísly a grafy, mě ujistilo, že se asi něco chystá. Trošku mě uklidnila reakce Bráby, který do telefonu prohlásil, že on dneska lítat nepotřebuje a pracuje. Asi nebudu tak špatná rosnička, pomyslela jsem si.

     V půl dvanácté už pelášíme přes Polnou do Přibyslavi, kde se dnes na letišti koná DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ, kam nás pořadatelé pozvali, ukázat pár paraglidingových startů. Musím uznat, že to jsou fajn kluci. Ještě jsem na letišti nepotkala takovou vstřícnost a pohodu, která tu panovala. Přibyslav by mohla být taková malá paraglidingová oáza uprostřed republiky. Kluci, klobouk i helmu dolů a velké DÍKY.

     Po domluvě s věží odstartoval první z nás, no hádejte kdo? Jasně že Brába, který sem dorazil asi 15 minut po nás se slovy, ať si necháme řeči, že s hlavou otočenou k oknu se stejně pracovat nedá. Po něm jsem startovala já a za mnou děda.

     Honza mě vysadil přímo ve stoupáku a pak to už šlo samo. Plutoušek se zakousával do dalších a dalších zvedů, vůbec nebral na vědomí, že pasažérům (to jako mě a Myšákovi, který lítá se mnou) je zima a točí se jim po včerejšku hlávky. Ještě na startu jsem byla přesvědčená, dnes to k "tomu" není a neobtěžovala jsem se s oblékáním. Za chvilku pozoruji, jak startuje děda, škrabe se výš a výš a už nejsem ve vzduchu sama. Dvě Pluta ve vzduchu a jinak nikde nikdo, já to říkám pořád: "Pluta začínají lítat až od května." Cesta vzduchem byla hned veselejší, motali jsme se kolem sebe a bylo to prima.

     U Nového Veselí jsme se rozdělili, děda totiž podlehl vidině voňavého kafe a čerstvé buchty, tak přistál strejdovi Honzovi (jak jinak u Krátkých) na zahrádce. Plutoušek se rozhodl, že po letošní dlouhé a tučné zimě je kafíčko se sladkostmi to poslední, co potřebuju a odvážně se vrhl do dalšího stoupáku. Letěli jsme na Žďár a Nové Veselí jsem si jen vyfotila. Foťák jsem měla v pohotovosti na krku, abych nezklamala největšího z paradokumentaristů současné doby, stejně jako před týdnem nad Telčí, která mě uchvátila tak, že jsem na foťák úplně zapomněla.

     Za Žďárem jsme se pustili na Nové Město a nakonec po 30 km přistávali za Olešnou.

Byl to skvělý 1. máj, až na drobnost, že Olešná nemá hospodu, nebo ji alespoň dobře schovává před turisty.

Zpátky do Přibyslavi nás dovezl švagr. K mému překvapení se tu nakonec sešlo 11 padáků a to je na první vlekací akci víc než pěkný, ne?

Pluta lítají až od května, Vašek, který se bez varia proháněl v 6 hodin v pěkné výšce spolu s větroněm nad letištní plochou to potvrdil. Je ovšem pravda, že Vašek (který fakt vario nemá ani schovaný v kapse - prohledala jsem ho) poslední dobou polítá vždycky.

Jana