V sobotu ráno kolem 10.00 hodiny ráno se u nás krásně rozjasnilo, vítr tak akorát, takže k pěknému polétání už chybělo jen najít vhodné startoviště. Všude v našem okolí je na polích nafoukáno cca 40 cm sněhu a polní cesty jsou úplně umrzlé, což by bylo při rozběhu minimálně o ... vrtuli.

S tátou jsme tedy v poledne naložili mimo krosny a padáku taky sněhovou frézu a vydali se na nedaleké pole v Litkovicích něco vymyslet. Po půl hodině snažení vzniklo 30 metrů dlouhé startoviště krásně proti směru větru. Nevýhoda byla to, že bylo jen 50 cm široké a těch zmíněných 40 cm hluboké, takže boční manévrování na startu bylo nulové. I tak se start povedl na druhý pokus a stálo to za to. U země to skoro nefoukalo a ve 300 metrech výšky už bylo o poznání tepleji.

Vystoupal jsem do výšky 600 m, kdy bylo místy 5 stupňů celsia, ale už tam hodně foukalo a dopředná rychlost byla jen kolem 5 km/h. Udělal jsem pár otoček, abych si prohlédl krásně nasvícenou Javořici, v dálce pářící Temelín a z inverze  vyčnívající vrcholky Šumavy. Po 20 minutách jsem se vracel ke startu, udělal ještě pár nízkých průletů pro diváky traktoristy, kteří se mezitím dole sešli a potom jsem spokojeně přistál zpátky do závěje.

Dole už zase pěkně mrzlo, tak jsme rychle pobalili všechnu mechanizaci a jeli domů do tepla. Cestou se už začalo znovu zatahovat, tak jsem byl rád, jak to akorát pěkně vyšlo. Ještě připojuji pár fotek od pozemního personálu.

Tomáš Matějíček