|
Dostal jsem e-maily od námi oblíbených Jany a Honzi (JaHo) Krátkých z Luk u Jihlavy o jejich polétání v Rakousku na konci května.
Ahoj, cestou tam jsme moc nepospíchali, protože Edleři vyjížděli z Brna později a měli jsme v naplánovaný společný výjezd na pozdější seznamovací sletík. U Bad Ischlu nás přibrzdila podívaná na Kitesurfaře, kde jsme obdivovali, že se v tom počtu někdo nesrazí. Na přistávačce pod Losrem jsme se sešli až kolem
Vybaveni informací, že je třeba startovat již kolem 12., jsme byli v sobotu na horním parkovišti už v 10. I když slunko už pěkně hřálo, vlajky na hospodě vláli pořád do údolí a široko daleko žádnej kolega. Až po hodině se objevili kluci z Prahy, kteří nás podpořili zprávou, že to termika určitě otočí. Další hodinu se nic nezměnilo, akorát přijelo pár asi místních, kteří se vydali šlapat sněhem nahoru. Já a Edleři jsme šli v jejich stopách až na vrchol. Ten výstup se ukázal jako docela slušnej sport. Pofukovalo sice mírně, ale pořád ze zadní rokle. Místní se nesměle chystali na obou stranách a po půl hoďce nám předvedli start obou variant. Nám se víc líbila ta do západní rokle s následným průletem nad lanovkama k místu nad rogalistickou rampou, kde to prý nejvíc dává. První jsem se odlepil já a vzápětí i přesvědčil, že to fákt dává. Během pár utažených otoček jsem byl ve 2500m s hodnotou +7,9 na váriu. Natočil jsem kousek videa a vydal se na JV k dalšímu jezeru. Měl jsem pocit, že můžu letět rovnou až na další dva hřebeny, ale pak mě napadlo, že udělat chybu hned na začátku by nebylo to právé a přibrzdil jsem si pro dobrání výšky. Při hoblování nasvícené skalnaté stěny, která si zrovna dávala termickou pauzu, jsem zahlédl Honzu Edlera, který to pelášil stejným směrem výška - nevýška. Skála mi nakonec dala a tak jsem letěl dál, kochal se nádhernýma pohledama a občas i něco natočil na kameru. "Snad to taky někdy sestřihnu". Honzu jsem ještě párkrát zahlédl jak se sbírá z psích výšek kousek za mnou. Základny se postupně zvedali a tak jsem se dostal až na výšku přes 3400m a přeskočil jsem do údolí vedoucího k Dachsteinu, kam jsem se chtěl dostat. Ale kolem půl 4. se začali tím směrem dělat první bouřkové mraky a taky se mi zdálo, že je to víc rozbité a tak jsem začal uvažovat o návratu. Při pokusu o dotočení dostatečné výšky na zpáteční přeskok se mi moc nevedlo a docela jsem se pohoupal. Co mě ale dostalo nejvíc bylo to, že jsem pod sebou opět uviděl padák s Honzou Edlerem. Je to prostě profi průzkumák. Návrat se mi už nepodařil, takže jsem sedl k hlavní silnici a Honza za nedalekým hřebínkem. Celkem to dalo něco málo přes
Martin Edler se u Losru taky pěkně pohoupal a po přistání v Altaussee za námi i s ostatními přijeli. Po krátké poradě jsme se dohodli na přesunu více na východ blíž k domovu a doprovázeni vydatnými přeháňkami zamířili na Hohe Wand. Tam jsme si dali bezplatný nedělní létací zákusek v málo zaplněném okolí a šupajdili se vykoupat na Vysočinu. Poučné, objevné a PĚKNÉ to bylo.
Honza
Ahoj, já a táta jsme na Lozru nepolítali vůbec, potkali jsme tam dva lidičky, kteří mluvili česky a oba nezávisle na sobě povídali, že tam je divoká termika, tak jsme to ani nezkoušeli a havraněli dole u jezera. Ale taky to tam šlo, Rakušákům se nás zželelo a uspořádali nám přehlídku historických autíček. Hodný kluci. Ne, že bych tomu rozuměla, ale autíčko, co Ti posílám se mi celkem líbilo, slušelo by mi k padáčku. Na Hohe Wandu to bylo fajn, jako vždycky. Tam bylo sice větší vedro, ale ve vzduchu to bylo prima.
Ahoj a pěkný den Jana
|
|
|
|
|