Tak se nám to letošní poslední rozlučkové létání v Dolomitech pěkně vydařilo. Olda napsal článeček a já dodal fotky na

http://www.pgjih.com/sella.php

Ještě přidám doplněk – Jak jsem dobýval Marmoládu:

Byli jsme tam poprvé a tak hned první den (sobota) jsem startoval na seznamovací sletík před 10. hodinou a nakonec jsem tam vydržel 4 hodiny. Oblétl jsem levou stranu údolí až po obec Moena, při cestě zpět přeskočil údolí na Ciampac a vydal se k nejvyššímu pohoří – Marmoládě. Ze západní strany se nedařilo, znova jsem se zvedl nad Peniou, Marmoládu obletěl severně okolo přehrady a opět to zkusil východní stranou. Dostal jsem se až nad jihovýchodní údolí, snažil se vyšplhat po stěně, ale to se mi už nepodařilo. Přistávačka dobrá, cesta zpět dlouhá. Jelikož to byl původně jen sletík, neměl jsem sebou mapu a místo pobytu – Campitello di Fassa – jsem si nepamatoval. Upozornění na moji cestu zpět je v článku.

         Neděle byla na létání taky pěkná, na radu Zbyňka jak se létá na Marmoládu, jsem přeskočil z Belvedéru západní stranou  na jižní a tam se postupně okolo kolmých stěn zvedal až k základnám. Vrcholy Marmolády ( 3.342 m n.m.) byly každý den v mracích, ale v jednom sníženém místě kousek pod mraky jsem ji přeletěl na severní stranu, stočil to k východu a letěl nad zasněženými pláněmi, na kterých bylo vidět dost bláznů, kteří ten kopec zdolávali pěšky. Nejprve jsem měl v úmyslu si udělat mezipřistání (původně nám naše holky slíbily, že nám tam připraví oběd), ale když jsem viděl ty pěší, jak se poutají provazy, svůj úmysl jsem přehodnotil. Přeletěl jsem přehradu, zatočil se nad hrází a jelikož už dlouhou dobu slunko neukázalo ani paprsek, vyrazil jsem zpět po úbočích Belvedéru do údolí. Byl to ten pravý klidný sletík, jen příliš dlouhý bez jediného stoupání. Přistál jsem v Albě (už tam stál taky jeden padáčkář), prošel se do Canazei a stopem zpět na lanovku.

         Jinak ostatní létání bylo taky pěkné, hodně jsme polétali u Torri d. Sella (2.593), pokořili Sassolungo (3.181), navečer posvahovali na Col Roseola (2.485) a vytáčeli stoupáky i v místních krátkých dešťových přeháňkách někdy doplněných  kroupami. Velkou výhodou na tomto terénu je lanovka, na které jsme řádně využívali permanentku a nepotřebovali ke sletíkům pozemní personál ani auto, velká startovačka, dostatečné převýšení, velká přistávačka hned pod kopcem, od ní zase jen kousek k lanovce, okolí na létání překrásné a pro ty, kteří se chtějí někam vydat na přelet, neomezené možnosti.

Video z mého "sletíku" je ZDE.

Pěkné to bylo!