Přelety nad Telčí

         Jako vždy, nejlepší počasí na létání bývá ve všední den. Všichni, kteří ten den dorazili, tak pěkně polítali. Foukal jihovýchod a tak se létalo přes Telč, která je z výšky moc pěkná. Olda si dolétl někam ke Kostelci a pokusil se vrátit. Přistál si na půl cestě na nějakém hřišti, kde měli pivo a počkal na odvoz. To je rozumné.

Když jsem po práci dorazil já, byl už problém se chytit. Na odviják čekala fronta pilotů a tak jsem raději vytáhl vrtuli. Našel jsem si stoupáček u Bílkova a ve 300 m vypnul motor. Nabíral jsem výšku ve slabém stoupání a postupně se dostal až do 1500m nad zemí. Poletoval jsem místně a když se po startu chytil Franta a vydal se na Telč, letěl jsem nad ním a držel mu palce. Vypadal, že má pořád malou výšku, ale držel se statečně. Před Telčí se ještě pokoušel zachytit nad obilným lánem, ale po chvíli na okraji Telče přistál. Pak jsem si teprve uvědomil, že bych se měl začít starat já, protože jsem ztratil dost výšky a po okolí nebyl náznak termiky. Nadlétl jsem si v malé výšce nad Telč s tím, že udělám pár fotek a vrátím se k Frantovi. Jenže nad náměstím mě to přidrželo a tak jsem přistál až za městem.

Na cestu zpět jsem zase nastartoval vrtulku, přece se nenechám vozit, když už tolik nefouká. To je ta správná chvíle na bezstarostné  kochání se krajinou v malé výšce, ale kdo nelétal s krosnou, nedokáže to správně ocenit. Termické létání mám velice rád, ale i toto létání má své kouzlo, hlavně mimo sezónu.

Vlasta