|
Ve čtvrtek 13.10.2005 bylo krásné počasí, ale z práce jsem se nemohl uvolnit. Jen co jsem dorazil domů, vytáhl jsem krosnu a po 17. hodině startoval. Jak jsem předpokládal, zbytek paliva z přeletíčku na Karlštejn mi stačil na polétání do doby, než se bude stmívat.
Bylo úplné bezvětří a tak jsem většinu času využil ke kopírování terénu do
2 metrů
nad zemí. To je paráda, takové počasí u nás bývá málokdy. Když jsem uviděl srnky, a máme jich tady hodně, nabral jsem výšku a přelétával je tak ve
20 metrech
. Většinou se na mě jen dívají, neutíkají, asi mě už znají. A pak že plašíme zvěř. Jen u Urbanče jsem potkal dvě a ty vyskakovaly na zadní, jako kdyby chtěly letět se mnou. To se mi stalo poprvé. Taky jsem potkal místní jednovagónový rychlík. Valil to z Urbanče do Dačic. Dali jsme si závod, místy jsem letěl v úrovni oken. Nevím, co si o tom mysleli pasažéři, ale bylo jich tam málo. Když mi ujížděli, to bylo často, střihnul jsem zatáčku a zase jsem byl první. Při cestě zpět jsem závodil s nějakým dravcem, taky kopíroval terén, jen mu to šlo trochu lépe. Provokatér!
V sobotu 15.10.2005 se mi sice moc lítat nechtělo, ale takové počasí se musí využít. Kolegové lítat nešli a tak jsem s krosnou startoval před druhou hodinou. Překvapila mě slušná termika, na volnoběh jsem točil i 3m. Slíbil jsem kolegovi z práce, že mu vyfotím chalupu a tak jsem si udělal okruh přes Cizkrajov, Staré Hobzí a Jemnici do Kdousova (
6 km
od ramena Vranovské přehrady) a zpět přes Mladoňovice, druhou stranu Jemnice, Chlumec a Dačice do Peče. Po cestě jsem si do šňůr nachytal spoustu pavučin babího léta, které termika unášela do výše a bylo vidět i jak létá okolo mě. Listí na stromech mění barvy a jsou hezčí než v létě. V Peči jsem si nabral výšku přes
700 m
a když došlo palivo, zablbnul jsem si ve vzduchu a přistál kousek od domu.
Takže v sobotu jsem si polétal přes dvě hodinky a když mě v neděli volal Olda, ať přijedu létat k nim (u nás moc foukalo), byl jsem v klidu. Přece nejsem žádný závislák a nemusím to mít pořád.
Vlasta
|
|