Výlet na zámeček v Červené Lhotě

         V neděli u nás bylo dost nevlídno, v noci pršelo a teď bylo hodně mraků s nízko položenými základnami, ale Olda už po poledni provokoval, že je u nich opět krásné počasí na létání a už hodně dní ani nekáplo. Ne, že by se mu dalo vždycky věřit, ale u nich to počasí bývá opravdu většinou jiné (kdo to ještě neví, bydlí v Buku za Jindřichovým Hradcem). Ale se mnou to nic nedělalo, nejsem žádný závislák, abych hned vyrazil létat. Jenže  v televizi běžel přímý přenos z leteckého dne v Brně a když Zárybnická už podruhé řekla, že je téměř bezvětří, základny mraků sice nízko ale v pohodě, tak jsem nevydržel a vytáhl krosnu.

Foukal nějaký jihovýchod a tak jsem se rozhodnul, že zaletím na návštěvu k Šárce (manželka Oldy – to kdyby nebyl doma, ale někde lítal). Samozřejmě jsem měl k dispozici pozemní personál – moji manželku, která by mě tam samotného nepustila. Startoval jsem před třetí hodinou a těšil se na pěkné počasí u J. Hradce. Většinou Kunžak je ta dělící čára, ale tentokrát to pravda nebyla. Mraky se pořád honily po celé obloze, jen místy vykouklo pár slunečních paprsků a pouze daleko severně ode mne byl vidět náznak lepšího počasí. Jednu chvíli jsem schytal i pár dešťových kapek - ono smýt trochu prach z toho našeho létacího hadru taky neškodí.

Jelikož mi díky větru a taky termice cesta ubývala rychleji než palivo v nádrži, udělal jsem změnu a vydal se podívat na zámeček v Červené Lhotě. Kdysi se mi o něm zmínil Olda, sám bych si nevzpomněl. Na mapě jsem ho nemohl najít, ale věděl jsem, že je poblíž Deštné, někde na jihozápadě. Autem jsme tam kdysi byli, ale ze vzduchu je vše jiné. Poblíž jsem chytil stoupáček a tak jsem si přitočil větší výšku, abych měl větší rozhled, jenže nízko položené základny a velké zastínění mi to stěžovaly. Vytouženého pohledu jsem se ale dočkal. Zakroužil jsem nad zámečkem, udělal pár fotek, nabral kurs do Buku a honem přidal plyn. Musel jsem spěchat, protože nade mnou začalo rychle tmavnout nebe. Ovšem přesný protivítr a rostoucí mrak mi cestu stěžovaly, podle GPS rychlost místy klesla na 8 km/h (při cestě tam jsem letěl i přes 60 km/h ). Padáček i s krosnou pěkně poskakovali, přemýšlel jsem i o přistání. Zdenča by pro mne přijela, i když by na chvíli musela přerušit důležitý rozhovor se Šárkou, u které na mne netrpělivě čekala.

Když už se zdálo, že mám vyhráno, začaly tmavnout mraky i přede mnou, zase se ozvalo pár kapek, ale stoupáky nebyly moc silné a tak jsem rovně mazal co to dalo, ani jsem neměl chuť si přitočit. Po chvíli se vše uklidnilo a tak jsem se s krosnou otočil a podíval se tam, kde jsem před chvílí byl. Vypadalo to tam na pěkný slejvák a když jsem konečně dorazil do Buku a přistál, byly slyšet hromy. Zdenča byla samozřejmě na nervy, vždyť mi ta pětilitrová nádrž většinou stačí na 1,5 hodiny, ale tentokrát, aniž bych byl úplně na suchu, jsem přistál po 2 hodinách a 20 minutách. Když se k tomu přidá to počasí, není se čemu divit. A nepomohlo mi ani to, že jsem žádný blesk neviděl a hromy přes hluk motoru neslyšel.

Vlasta