Loser,

jeden z mnoha alpských terénů s nádhernou krajinou v údolích a horami,kde ideální travnaté svahy přechází do skalních stěn.Tak na toto místo jsme vyrazili v sobotu.Vyjeli jsme dost brzo a tak jsme už po desáté seděli u jezera na přistávačce.Zbyněk s Ivošem jsou tu poprvé a netrpělivě vyhlíží k vrcholu.První křídla se pomalu kloužou po úbočích a je jasné že dřív jak po obědě termika pořádně fungovat nebude.V sedlech severních svahů Dachstejnu je pořád ještě sníh a vypadá to neobvykle v tuto roční dobu.Další padáky se objevují nad jezerem a nacvičují nestandartní letové režimy.Jednomu se to daří opravdu poctivě a tak po nekonečném snažení udělat ze zamotaného hadru nad hlavou zase křídlo,přistává pro nedostatek použitelné výšky kdesi v zahradách daleko od přistávačky.Na kopec vyjíždíme kolem dvanácté.Téměř nefouká a tak většina startujících mizí klouzavým letem v údolí.Je brzo,nezbývá než čekat.Ivoš se Zbyňou startují nedočkavě v půl druhé a s udržením mají dost práce.Já s Vlastou jsme si ještě chvíli počkali a i když jsme zpočátku taky museli dost bojovat,začaly být postupně podmínky lepší.Po hodině boje pod úrovní startu se mi konečně podařilo něco nastoupat a přelétnout na západnější část masivu.Tady už čekal celkem nevyužitý dvoumetr a tak jsem po chvíli prolétal nad křížem na vrcholu.Vlastovi trvalo o něco déle než se zvedl ke skalám,ale podařilo se.Jakmile jsme byli ve stejné výšce,přišla na řadu naše již nacvičená letová sestava pro pózování na focení.I když je nám jasné,že se stejně jednou srazíme,tentokrát to zase vyšlo.Přisávali jsme po více jak třech hodinách pohodového létání ve výškách i přes dva tisíce metrů.Ivo se Zbyňkem sice tak dlouho nevydrželi,ale snad i jim se tady líbilo.