F R A N C I E červen 2004

Rozhodl jsem se využít služeb firmy „CHORCHE paragliding“ (http://www.chorche.com/index.php) a vyrazit s nimi za létáním do Francie, kde jsem dosud nebyl. Manželku jsem bral sebou, i když nelétá a ani o nabízeném tandemovém létání nechce ani slyšet.

Jelikož Chorche sídlí v Jaroměři, což je ve východních Čechách, a my jsme z jižních Čech, domluvili jsme se známými a přesunuli se k nim. Tím jsme se mohli nalodit po cestě a nemuseli mít obavy o auto. A když už jsme byli ve východních Čechách, využil jsem možnosti podívat se na kopec Kozákov, kde cesta a možnost létání byla popsána v posledním Pilotovi. Zrovínka tam byli tři padáčkáři a tak jsem do toho šel taky s tím, že do 14. hodiny musíme všichni přistát díky cvičení NATO. Po chvíli vození se před kopcem a nad ním, kdy základny byly dosti nízko a mraků naskakovalo čím dál více, jsem to otočil po větru na Semily, u nich ještě dotočil, přelétl je a před 14. hodinou přistával za Horní Sytovou. Bylo to něco přes 13 km ale pěkné to bylo!

Takže v pátek 18.6.04 nadešla očekávaná chvíle a my vyrazili s vozidlem FIAT DUKATO na cestu do Francie. Řidiče nám dělal Lukáš Srbek (Luky) a účastníci Jan Šatra, Josef Rosenberk, Mirek Motlík, Arnošt Brendel, Jiří Dupal, Zdenka Nováková a já. Jak jsme zjistili, Luky přiřízení miloval hlasitou hudbu oblíbené stanice BEAT a při pouštění CD to nebylo jiné.Při možnosti posledního nákupu v Plzni jsme si se Zdenou zakoupili vatu do uší, ale i s ní to nebylo nic moc. Až někdy pozdě v noci nám vypnul zadní reproduktor, bylo to přeci jen lepší. Pepa s přesnou pravidelností načínal další a další plechovkové pivo a postupně jsme usínali. Lukáš při řízení dokáže provádět spoustu činností. Jíst, pít, měnit CD, ale i psát SMS a hledat v mapě.

Z Prahy jsme vyráželi po 21. hodině a po více jak 1100 kilometrů přijíždíme v sobotu v 11 hodin ke kempu v Annecy. Objeli jsme ještě pár kempů, ale vrátili se zpět do toho prvního. Byl nejvýhodnější. Počasí nám moc nepřálo a i když v té době pár padáčkářů jen slétávalo kopec nad jezerem, dali jsme přednost vybalování, vaření a odpočinku. Arnošt si od nás půjčil pumpičku na nafouknutí lehátka a jelikož u toho moc mluví, zastaví ho až rána od trhající se přepážky v lehátku.

V neděli ráno bylo zataženo, mračna se válela po stráních a tak raději balíme. Vyrážíme dalších 100 km jižněji. Zastavíme vedle přistávačky v obci Lumbin, mezi Chambéry a Grenoble. Z mraků občas vylétají padáčkáři, počasí se lepší a tak zůstáváme. Udělali jsme si tři sletíky s občasným zachycením ve slabé termice. Létá se tam okolo krásných skal, místy okolo vodopádů. Na skalách potkáváme horolezce. Pepa se v termice udržel nejdéle a i když mu gratulujeme k nejlepšímu výkonu, flašku nedal a ani útratu za kávy a kapučína v místím podniku vedle přistávačky nechtěl uhradit. Není se co divit – káva 2,5€ a kapučíno 2,80€. Luky alespoň využívá překvapení servírky, která mu evidentně učarovala.

Na noc kempujeme v St.Hilaire, což je kousek nad touto startovačkou, ve výšce 1000 m/n.m., posedíme a debatuje se o kde čem. Zjišťujeme, že ač jsme se mezi sebou neznali, máme společné známé. Nejvíce mezi padáčkáři je ovšem znám náš Ivo, ani ne tak díky létání, ale že na výlety vozí dobré klobásky a salámy.

V pondělí ráno krásné počasí, brzo naskakují nízko položené kumuly, které mají základny kousek nad námi. Nejprve jsme zamýšleli pěkný sletík, ale někteří z nás to zdržovali tím, že se na tu krásnou startovačku s kobercem zouvali a ne a ne se obout. Prý by si to netroufli ani doma. Samozřejmě to byli ti ženatí! Když jsme startovali, termika už chodila. Pěkně jsme si polétali.

Ve vzduchu jsem potkal padáčkáře s kolečkama, až později jsem zjistil, že ve Francii létají vozíčkáři jak v tandemu, tak dokonce sami. Viděli jsme je dokonce trénovat starty na navijáku. Tito postižení mají z létání asi ještě větší potěšení než my. Večer při posledním sletíku se ještě trefujeme do středu na přistávačce, Pepa aby vyhrál, klidně tam v pár metrech hodí negativku. Dopadl dobře, asi se i trefil.

V úterý ráno prší, balíme a jedeme dalších 200 km jižněji do Laragne Monteglin (před Sisteron). Paráda! Slunko pálí, všude kropí trávníky, stromy, dokonce i pole s obilím a kukuřicí. Našli jsme kemp, který je na okraji městečka, má vlastní přistávačku a je nedaleko od kopce. Rozbalíme stany, aby se usušily, a jede se nahoru. Já byl nejvíc nedočkavej a tak ani nevnímám, co všechno se o kopci povídá. Stačila mi informace o přistávačce a už využívám krásnou klidnou termiku. Zvedám se nad kopec, ale v tu chvíli by se ve mne krve nedořezal. Ona druhá stráň kopce chybí, je tam alespoň stometrová rovná stěna dolů. Rychle se vracím před vrchol kopce a za hranu nalétávám až později, nejprve jen krátce, až později si člověk zvykne.

Trochu to zkrátím. Strávili jsme tam krásné chvíle až do pátku. Když se trochu mračilo (bylo to jednou), koupali jsme v krásném kaňonu s vodopády, vymletými koryty, s velkými balvany. Ostatní chvíle jsme trávili ve vzduchu, někteří dělali přelety a vraceli se stopem. A tam to nebyl problém. Pomalu by vás dovezli až na kopec. Já se stihnul mezi dvěma kratšími přelety namočit do řeky, dát si pivo, pokecat česky s místními. Nerozuměli jsme si, ale bylo to dobrý. Luky konstatoval, že si to opravdu užívám.

Nejdelší přelet měl Pepa, přelétl Sisteron a přistál po 35 km . Já taky jednou přistál oslovi ve žrádle. Když jsem ho uviděl na louce, překvapil mě.

Na prohlídku městečka jsme se dostali jen krátce, nákupy v supermarketu stíhali až pozdě večer. Prostě rozlítaný den. Když se stmívalo, poseděli jsme s francouzkým vínem a sýrem.

V pátek večer se přesouváme do Annecy, v sobotu je pěkný den. Dopoledne sletík nad temně tyrkysovým jezerem, odpoledne létání okolo sluncem nasvícených skal vysoko nad jezerem. Do toho startuje asi 80 padáčkářů závodících v mistrovství světa, nádhera.

Kdo chtěl, tak polétal. Navečer přistávám a jdu na stopa. Zastavila mi pěkná a mladá holčina, samý úsměv. I Lukáš mi ji asi záviděl. Před odjezdem krátké zaplavání v jezeře, naložení auta, poslední nákup a po 19.hodině odjíždíme. V Praze jsme v neděli před desátou.

Výlet se nám povedl, kempy nebyly drahé a přitom byly na velice slušné úrovni, teplá voda vždy a v jakémkoliv množství. Luky se o nás vzorně staral a dobře plnil úlohu průvodce. Jak už na kurzu říkal instruktor Jiří „ P Ě K N É T O B Y L O!!! “

Vlasta Novák -paragliding Dačice