Na čtvrtek 29.8.24 vypadaly předpovědi počasí nadějně, ale na létání jsem se hlásil jen já.
Tak jsem se tedy přehlásil na Všechov, tam to dokonce vypadalo s termikou lépe.
Ještě ráno jsem byl na procházce s Amy a pod sloupem VN jsme objevili zraněnou poštolku.
Znáte pohádku o kohoutkovi a slepičce? Tak nějak to bylo i se záchranou poštolky. Prvně jsem volal Rumbimu, ten mi dal číslo na záchranou stanici do Telče, jenže tam mi řekli, že je to jiný kraj a tak k nám nemohou, že mám zkusit hasiče. Prvně jsem volal známému od hasičů, ten mi to nebral. Našel jsem si normální číslo na hasiče do Dačic, tam mi řekli, že musím přes 150, jinak nic nemůžou. Tak jsem volal na 150, ale ti mi prý nepomůžou, ať zkusím městskou policii nebo záchranou stanici v Třeboni. Měšťáci se zase kroutili, že je to mimo jejich obvod a že se musí s někým poradit, že mi pak zavolají. Tak jsem si našel číslo na záchranou stanici do Třeboně, jenže paní neměla službu, ale že zavolá kolegyni a ta se mi ozve. Po chvíli zavolala, ale prý je to na ně daleko a že bych u ptáka musel počkat. Nakonec jsme se domluvili, že ho odchytíme, dáme do krabice a jelikož za chvíli jedu do Tábora, tak ho dovezu alespoň do J.Hradce.
Sraz jsme si dali v Otíně a dopadlo to dobře.
Tak teď už se dostanu k tomu našemu létání.
Jel se mnou ještě Tomáš, Mírovi jsem to také nabízel, ale dal mi košem.
Šel jsem první a nic. Teď počkám a mezi tím se to snad rozchodí.
Trochu divoký start!
Vedro je hrozný, zase jsou třicítky a tak velké dík patří vlekaři a řidiči!
Tomáš se tam chvíli povozil, pak se další už pomalu chytali.
Tomáš se trochu povozil i podruhé, ale já se né a né chytit.
Všichni si lítali a já už měl čtyři starty a stále nic. Normálně na to většinou po třech pokusech kašlu, ale už končí prázdniny a s tím i větší lítání, tak to nechci vzdát, třeba je to už letos naposled! Minulá tři létání jsem schválně hledal klesáky, abych vůbec přistál. Říkali, že jsem to Termoskovi neměl dělat, že se mi to vymstí a už je to asi tady. Ale když jsem zachraňoval tu poštolku, to by zase měly být plusové body, né?! :-)
Teď se otočil vítr a tak jedeme na druhou stranu. Jsem tu už dlouho jako poslední zájemce.
Konečně se chytám! Tomáš už letět nechtěl a tak se prý mám proletět, že pro mne dojede.
Dnes strašili s bouřkama a tak si to dost hlídám.
Chtěl jsem to vzít směrem domů, ale tyhle mraky se mi nelíbí a tak poletím víc na východ.
Přede mnou jsou pořádný kumuly.
Za mnou se to úplně rozpadá a čistí, tak to na návrat není, jedině to využít na úprk před bouřkou.
Kámen a letiště, kde kdysi měli Matějíčkovi svatbu, více ZDE.
Přede mnou se to nějak zhoršuje a tak to stáčím k jihu.
Tam to není nic moc, ale je to směrem domů.
Už jen klesám a podle prachu od kombajnu poznávám směr větru při zemi, je od východu.
Kamenice nad Lipou
Naštěstí stín pomalu mizí a tak můžu fotit.
Tady už hledám místo na přistání a raději větší plochu, kdyby foukalo jinak.
Přistání v pohodě, můj skoro dvouhodinový let je ZDE. Takhle vypadaly mraky, do kterých jsem nechtěl.
No a takhle na radaru.
Ani jsem nestačil sbalit a svozař je tu, paráda a dík!
Zdenča se o nás vzorně postarala, taky dík!
Původně jsme měli jít i v pátek, ale tentokrát to šlo do bouřek brzo.
Boeing s Vlastou to i tak chtěli zkusit a tak na Rancířov dojeli, ale pak to raději vzdali.
Tohle dal na WhatsApp Petr Bílek a připsal „Ten má teda odvahu“, ale podle Honzi „Byla to taková lokální přeháňčička…“.
No a odpoledne jsme jeli na oslavy za Vaňousem, ale o tom zase až příště.