Ve středu 19.6.24 Boeing vyhlásil letovou pohotovost a že se uvidí. Předpovědi nic moc a každá jinak!

Strašili i s bouřkama, více ZDE.

A vítr taky na každé předpovědi jinak.

Říkal jsem, že to bude přehřáté, bylo 30 stupňů, a že se to bude jen tetelit, ale nestoupat, i tak jsme se někteří vydali na Rancířov a doufali.

Prý když jsou kumulky, tak že to musí chodit. Namítal jsem, že se dělají dlouho a dlouho se rozpadají, navíc jsou po okolí a u nás skoro nic. Navíc že kumul se udělá i z metrového stoupáku, nás ale nevytáhne. :-(

Dnes vlekali Šilhanovi.

Cukli mne tam jako prvního. Třetinu cesty stoupání, druhá třetina nic a pak zase stoupání, ale slabé.

A jak jsem říkal, nikde nic. Tohle je nejbližší vesnice v Rakousku.

Za chvilku jsem byl na zemi, ani na start jsem to nedoletěl.

Dalšího brali Petra a po odpojení se po chvilce trochu chytal.

Mne svezli zpět a vytáhli ještě jednou.

Teď jsem se zvedal pěkně, dokonce zastavili dřív, abych se odpojil ve stoupáku.

Nebylo to nic silného, ale dalo se. Tady je Rancířov.

Dole nefoukalo nic, tady to šlo trochu od západu až JZ, úplně jinak, než podle předpovědí.

Hledal jsem Petra, kde lítá, ale neviděl jsem ho.

Později jsem viděl Vlastu, jak ho vlekají.

Pohled na Rakousko, hranice jsou poznat podle malých políček.

Stále to bylo takové nijaké, ale držel jsem se.

Rancířov

Dešná a okolí.

Místní vepřín, občas byl i cítit, tak to tady musí chodit! Vzpomněl jsem si na poučku, že se nad takovým místem mám tak dlouho točit, až se tam vytvoří stoupák. No a jestli tam vyhniju, tak je to moje vina, měl jsem se tam točit dýl a vyšlo by to! :-)

Motání na jednom místě se asi vyplatilo, konečně jsem se zvedl do kilometru nad terén.

Váhal jsem, jestli letět zpět a nebo dál, druhá varianta vyhrála. Bačkovice.

Opět jsem si vzpomněl na další poučku, když tam byl kumul, za chvíli se tam bude dělat další.

Navíc vysílače staví nad nejvyšším místem, takže bok je nejvíc nahřívaný.

Jiratice

Ovšem tyto teorie mi dnes nepomáhají a já stále klesám.

Další teorie, že se nemám předčasně starat o návrat a raději letět, už dnes neberu vážně.

Stejně to není žádná sláva a tak ať mám alespoň návrat co nejjednodušší.

Kdousov

Tři čtvrtě hodinky poletování a 14 km je také pěkné, můj let je ZDE.

Chtěl jsem hledat autobusové spojení, ale než jsem se nadál, volal Boeing, že pro mne s Petrem jedou. Ani jsem nestačil sbalit a byli u mne. Petr dnes uletěl trochu méně, jeho let je ZDE, a jak to bylo s Vlastou nevím, let zatím nepřihlásil, ale manželka ho vysílačkou hledala a on se neozýval, tak asi někam odletěl.

Návrat domů. Je to dnes poslední jarní den, zítra nám začíná léto a slunovrat, ale zatím jsme toho moc nenalítali, tak snad se to zlepší. Nakonec i ty předpovězené bouřky byly, ale naštěstí né u nás, více ZDE.

S tím nenalítáním ještě něco přidám. V neděli mi volal Petr, že by s Jirkou V. rádi v pondělí odpoledne vyrazili na výlet a jestli se přidám. No to je jasný, když už jsem v tom důchodu a mám volno, tak proč ne! Zeptal jsem se kam a prý na Kobalu. Koukl jsem se na předpovědi a zapochyboval jsem. Nefouká to přeci jen moc?

To jsem tedy odmítl. A co na Bischling? Velká instabilita, ale až 100 procent vysoké! Fungovalo by to?

Nebo možná na Grajf, to vypadá taky líp než ten jih.

Dobře to nevypadalo nikde, ani u nás, navíc nám čtvrtek na Grajfu zkazili a tak jsme to vzdali.

Pak ještě Jirka navrhl Hohewand a ten se mi zdál dobrý, ale nikdo z nás tam ještě nebyl. Jirka se poptal Nikotina a ten že tam nejede. Já zavolal Květovi a ti že se vrací z nejvyššího místa Norska (blázni bláznivý), tak tam taky nebudou. Poradil mi, kudy kam a kde koupit letenky, ale prý JV vítr není vhodný, že lepší je východ. Tak nevím, nakonec jsme zrušili i tohle, což mne mrzelo.

Poradí mi někdo na příště s Hohewandem a jak by jsme asi dopadli na Bischlingu při té vysoké? A vůbec, dočte to někdo až sem? V minulých článcích jsem měl také dotazy a nezareagoval nikdo. :-(

A nezapomeňte se podívat na měsíc z pátku na sobotu, případně i fotit, více ZDE.