Řidiče a průvodce celým zájezdem nám dělal stále veselý Tack.
Posledního jsme naložili v Plzni a tak tady už jsme všichni, jen Tack ještě tankuje a já fotím.
Ráno jsme u moře, ale jede se dál do hor.
Podle původního plánu jsme tu měli být tak do desíti hodin a do jedenácti na kopci, protože pak se to rozduní a už nelze odstartovat. Jenže máme téměř dvouhodinkové zpoždění a tak už nemusíme spěchat.
V klidu jsme si vybalili, postavili stany a díváme se z kempu na kopec, ze kterého se létá. Dopoledne z jedné strany, odpoledne z druhé, něco jako na Kobale.
Neměli jsme si nic kupovat s tím, že hned vedle kempu je obchoďák, jenže teď zjišťujeme, že tam něco předělávají a tak je na tři týdny mimo provoz.
Tak hurá do města.
Jenže po poledni tu mají siestu a všude obchody zavřené až do 16. hodin. :-(
Tak alespoň obídek v restauraci. :-)
Po naší siestě se jedeme podívat na nedalekou přistávačku.
Ještě školení o místních podmínkách a možnostech létání.
A hurá na kopec, podle místních to od 17 hodin půjde.
Od auta jen kousek výšlapu a je tu velká startovačka.
Ještě povinné focení – z leva: Michal z Brna, Petr, já a za mnou Michal z Prahy, Standa, Míra a Pavel.
Naladit se na stejnou vlnu.
Vítr se trochu umoudřil až před šestou a tak jdeme do toho – Pavel a Michal.
Standův start kontroluje nějaký trubkař.
I teď to bylo trochu s větrem o závod!
To není jeden, ale dva. Michal s Mírou jsou tak velcí kamarádi, že si koupili stejné!
Pak jsem byl já a po mně Petr, asi vyfotit nechtěl.
Tam dozadu se létá na přelety, teď si jen trochu posvahujeme. :-)
Tady je Petr.
A tady je konec naší strany hřebenu, pod ním městečko s přistávačkou a kempem, vzadu přehrada.
Sem jsem se dostal asi až na třetí pokus. :-)
Tady jsou vidět další kopečky a přeskoky, to je v plánu až na zítřek.
Na startovačce začíná být rušno.
Už mi ten podvečerní sletík stačil, výživné to bylo dost a v horách jsem nebyl asi tři roky, jen u nás na odvijáku a to je jiné, takže zážitků už bylo dost.
To největší nahnědlé je přistávačka.
I tak jsem ji málem netrefil! Těsně nad zemí dost proudila údolka a tak to vypadalo na couvačku, na což nás Tack předem upozorňoval a hned teď jsem si na to vzpomněl, můj let je ZDE.
Ale jo, všichni po létání vypadali spokojeně.
A zapít se to musí!
Tady jsou vidět dnešní přihlášené přelety, více na ČPP.
Pokračování příště.