Původně Boeing plánoval výlet na jih do Bassana. Mě vedoucí volno nedal a tak jsem byl rád, že většina zůstala tady a vlekalo se u nás. Někteří lítali už v pátek na Rancířově, já mohl až v sobotu. Celý týden u nás byly ráno takovéto teploty, tahle je ze soboty, kdy jsem ještě jel do práce.
Tuhle fotku s dost hustým provozem na Rané mi poslala dcera.
My v práci naštěstí byli jen krátce a tak jsem byl v poledne na Pěčíně.
Startoval jsem první. Ve čtvrtek tu s motorem startoval Vinklárek, pěkné fotky má ZDE.
Netrvalo dlouho a pěkně jsem se zvedal.
Pak jsem stoupal i více jak 4m/s, prostě paráda.
Ale dole stále nikdo nestartoval, takže nebylo na koho čekat a pak s kým spolupracovat.
Bílkov
Dačice
Dál jsem letěl nad hřebenem už téměř vykácené Báby s tím, že tady to musí nosit, ale nic.
Pak jsem doufal, že to půjde alespoň tady. Něco tam bylo, ale žádná sláva.
Vzal jsem to nad Jemnici. Tady je to dobré na focení a na stoupáčky tu snad také narazím.
Focení dobré, ale stoupání nikde. :-(
A co tady? Pole i stráně jsou naklopené k slunci, údolím by mohlo pofukovat a trhat stopáky.
Uviděl jsem tu i točit dva dravce, jenže pár otáček tady, další dál, pak kus proti větru a pryč.
Nějak jsem si to špatně naplánoval, nebo co. Poradíte mi, co jsem udělal blbě? Prostě po chvíli jsem byl na zemi, můj let je ZDE.
Ve vysílačce se mi ozval Jirka a později Petr, že letí nad Jemnicí a mažou dál.
Já si do mobilu zadal autobusové spoje a že odjezd z Jemnice mám za hodinu a půl. Pokud mi nikdo nezastaví, tak mám dost času tam dojít.
Jelo jen jedno auto a to mi nezastavilo.
Takže jsem si to došel až na autobusák.
Když jsem si trochu dáchnul, začal jsem hledat, odkud to jede. Pak mi nějaký autobusák řekl, že dnes nic nejede. Podíval jsem se do mobilu, kam jsem si to uložil, až teď jsem si všiml, že nahoře je napsáno „zítra v 15:10“!!!
Takže bágl na záda a šlapu dál až na konec Jemnice.
Tady ani stopovat nemohu, silnici mají rozkopanou a auta jezdí po objížďce.
Volal jsem na start i jednomu kolegovi, jestli by pro mne někdo nepřijel, ale nikomu se to nehodilo.
Tady je mapa mé procházky v Jemnici. Bágl se mi zdál čím dál těžší, doma jsem pak navážil 21kg.
Na konci Jemnice jsem naštěstí stopoval jen krátce a tihle se nade mnou slitovali.
Dovezli mne do Dačic na náměstí, tam jsem si dal zmrzlinu a šlapal na Pěčín.
Teď jsem naštěstí šel jen k autobusáku, tam mne vyzvedl František a dovezl zpět.
A takhle mne pak přivítala manželka, prvně kávička a večer grilování i s vínkem.
