Takže nejlépe jet někam níž. Podíval jsem se na satelit a vyhrál to Jindřichův Hradec, ten je minimálně o 100 metrů níž a je tam jasno také!
Hned balím, nakládám a vyrážím.
Než jsem k Hradci dojel, bylo tam úplně zataženo a dost foukalo.
Až při psaní článečku jsem zjistil, že výškově je téměř stejně vysoko jako u nás (475 m).
Takže otáčím a jedu zpět. Takhle to vypadalo před Kunžakem, předtím tu bylo úplně jasno.
Zastavil jsem před Valtínovem, že se proletím alespoň tady.
K nám jasno, od západu mráčky, ale fouká tak akorát na hraně a jelikož to má s výškou ještě stoupat, vzdávám to a jedu domů. Prostě žádný závislák!
Ovšem chvíli po příjezdu domů mi nad barákem proletěl Martin a vypadal v pohodě. Tuhle fotku na FB dala sousedka.
Později jsem mu volal a vítr prý nahoře už nezesiloval a jaké to bylo krásné, když si zaletěl i nad mráčky. No čerti by mě vzali!!! Tady mám alespoň pár loňských fotek ze stejné doby, takhle to možná mohlo vypadat i dnes, článeček je ZDE.
Mraky se rychle přihnaly i k nám a zatáhlo se taky. Navíc se pěkně rozfoukalo.
A jak mi Martin potvrdil, při přistávání už měl s větrem problémy. Křídlo má rychlejší, já bych už možná couval. Takže asi bylo dobře, že jsem to nakonec vzdal. Jak se říká – „Je lepší sedět na zemi a litovat, že neletím, než letět a litovat, že nejsem na zemi!"