Je tu
taková pěkná hranka a kousek za ní mráček (i podle stínu), to musí vyjít!
Nevyšlo!
S tou malou výškou a focením jsem tam ani nedoletěl. Možná kdybych tam zůstal, vyšlo
by mi to s Tomášem, který startoval hned po mně, a teď je vysoko.
Přistál
jsem (můj let je ZDE), dal si teplé pivko a udělil si trest za to, jak jsem
blbě letěl.
Jaký
že trest jsem si uložil? Že nikomu nebudu volat a pěkně si to dojdu zpět po
svých!
Tady
jsem potkal zedníka, který mne před chvílí viděl letět, a prý kolegovi povídal,
že zná jednoho padáčkáře z Písečné, nějakého Vlastu. A tady teď poznal, že
to jsem byl zrovna já. :-)
I na
to pivko jsem třešně zkusil, přišly mi v tom vedru k chuti.
Najednou
se mi ta cesta zdála delší a delší.
Mohl
jsem zavolat manželce, dceři nebo Boeingovi, ale ne, trest je trest!
Potkal
jsem i nějakého houbaře a zkontroloval mu úlovek.
V tom
cípu lesa jsem si dal první a taky poslední přestávku, kdy jsem si sedl.
Po
hodince potkávám Vaňouse a prý jaké to bylo pěkné a že dal návratovku. No
nezabili by jste ho?
Tady
je můj záznam procházky. My
mladí to prostě ještě dáme, až budeme staří, bude hůř.
Jsem
na startu. Tady se už nevleká a všichni balí.
Takže
odjíždím také. Unijní cesta byla dobrá, ale tady jim asi došly peníze. :-)