Hrisice 22.7.20

Nedávno se na Pálavě vnukovi líbilo ježdění na Wake a tak jsme tam v pondělí 20.7. vyrazili opět. Minule jsem jel jen na lyžích, tentokrát jsem to na prkně zkusil také a blbnuli jsme na tom až do večera.

Ovšem potkal jsem se tu i s bývalým padáčkářem Lukášem a jeho rodinkou. Na prknech tu jezdili všichni čtyři a bylo vidět, že už to dělají delší dobu.

Jirka jezdil i druhý den, to já už ne, úplně mi to stačilo. Byli jsme si tu i po sobě zastřílet a hlavně jsme s Lukášem zavzpomínali na lítání. On už s hadrem skončil, raději se věnuje letadlu, ale na PG vzpomíná rád.

A tohle nám tam dvakrát proletělo.

Měli jsme tam klid a pohodu do doby, než kolegové začali provokovat se středečním lítáním. Nakonec jsem díky slibům krásného lítacího počasí účast přislíbil také a ve středu ráno jsme vyrazili k domovu. My tam měli zataženo, ale postupně se počasí lepšilo.

Vnuka jsem nechal doma a vyrazil na Pěčín. Tentokrát dorazili i tři noví – otec a syn Jaromírové a Majka. Dostali školení a šlo se lítat. Jelikož neměli odpínák, půjčil jsem jim svůj a šel řídit, řidič nám chyběl také.

Rumbi se chytil hned a čekal na Michala, že poletí spolu. Jenže tomu se nezadařilo ani na podruhé.

Starší Mirek Sedláček bydlí v Dačicích.

Jelikož dorazil řidič a odpínák jim půjčil FrantaL, zkusil jsem letět taky, ale taky bez úspěchu.

Když mi nevyšel ani druhý pokus, šel jsem si raději zaplavat do rybníka, u kterého jsem přistál.

Stále ještě vlekali a jelikož se konečně chytil i Michal, tak jsem to chtěl do třetice zkusit také. Jenže v té chvíli se rozbilo vlekadlo a nevypadalo to dobře.

Nakonec to provizorně opravili a ještě jednou mne vytáhli.

A tentokrát se mi zadařilo!

Hříšice

Severně od nás bylo mraků dost, jižně to bylo jak vymetený.

Už na startu Vlasta říkal, že ve čtyři vojáci aktivují nějaký prostor. Nevěnoval jsem tomu pozornost, jenže teď bych to potřeboval vědět, jelikož tam někam směřuju.